Video – Chceme vrátit tatínka domů
Dne 13. 1. 2024 se nám obrátil život naruby. Můj manžel Vladimír (42 let) se nevrátil domů, a ráno mi volal jeho nejbližší kolega, že je v nemocnici ve Fakultní nemocnici Hradec Králové (FNHK) – srazilo ho auto v Trutnově. Manželovi byla poskytnuta rychlá zdravotní pomoc a byl letecky transportován na urgentní příjem FNHK, kde podstoupil akutní dekompresní kraniektomii, která mu měla v tu chvíli zachránit život.
Při nehodě utrpěl závažné traumatické poranění mozku. Po operaci byl uveden do umělého spánku a nějaký čas byl i v kómatu. Prvních 14 dní to byl doslova boj o život a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Bojoval také se zápalem plic a jeho stav zůstával velmi vážný. Naštěstí byl Vláďa až do nehody naprosto zdravý a ve výborné fyzické kondici, z čehož čerpá i nyní. Po přibližně třech týdnech byl přeložen na oddělení akutní medicíny (OAM) a poté na jednotku následné intenzivní péče (NIP) do Vrchlabí, kde pokračovalo postupné snižování sedace. Přesto zůstával ve vegetativním stavu a jeho reakce byly minimální. Lékaři se nám snažili pomoci, jak jen mohli, ale zároveň nás připravovali na nejhorší. Mohlo se stát, že se už nikdy neprobere, že v tomto stavu zůstane třeba i rok. Nikdo nevěděl, jak to bude dál. Jediné, co bylo jisté, bylo to, že proces uzdravení bude velmi dlouhý a s nejasným výsledkem.
Nevzdáme to. Můj manžel byl vždy bojovník a nikdy by se nevzdal jen tak. Své 42. narozeniny bohužel „oslavil“ v nemocnici, stejně jako v dubnu 2024 oslavil 22 let u Policie ČR. Několik posledních let sloužil u pražské speciální pořádkové jednotky (SPJ) a celý svůj život zasvětil poslání „pomáhat a chránit“, které vždy vykonával s nasazením a příkladně. Další narozeniny a výročí už chceme slavit společně jako rodina.
Pro některé kolegy je vzorem, pro jiné oporou a učitelem, ale především je milujícím tátou, který nám doma chybí. Manžel má dohromady čtyři syny (17 let, 12 let, 6 let, 5 let). Nejstarší má z předchozího vztahu a spolu máme dva nejmladší. Každý z nich potřebuje zpátky svého tátu – a já svého manžela. Aktivně se věnoval myslivosti, takže chybí nejen rodině, přátelům a kolegům, ale dokonce i naší mladé fence německého křepeláka. Když se vracím z nemocnice, vždy mě vítá a cítí, že jsem přijela od „pánečka“.
Vláďův aktuální stav (po 1 roce a 2 měsících od nehody)
Vůbec se nevzdává a snaží se na sobě pracovat. Od 6. 2. 2025 jsme doma a čekáme na nástup do rehabilitačního ústavu. Dochází k nám fyzioterapeut, máme osobní asistentky a všichni děláme maximum pro to, aby se Vláďa co nejlépe začlenil zpět do běžného života.
Bohužel zdravotní systém v ČR má velkou mezeru mezi akutní péčí a rehabilitačními ústavy. Pacienty s tracheostomií velmi často odmítají přijmout, a proto potřebujeme rozsáhlou logopedickou péči – tracheostomii jsme měli téměř tři čtvrtě roku.
Dále nás čeká léčba spasticity, kterou zatím nemůžeme podstoupit. Snažíme se proto alespoň doma trénovat vše potřebné – kognitivní funkce, fyzioterapii, ergoterapii i logopedii.
Na základě této zkušenosti jsem založila webovou stránku, která má sloužit jako pomoc a rozcestník pro ostatní, kteří se bohužel ocitnou v podobné situaci. Nejde jen o traumatické poranění mozku, ale i o mozkovou mrtvici a další neurologická onemocnění, která mohou člověka dostat do podobného stavu.
Zároveň nás můžete sledovat na facebookové stránce, kde sdílíme nové pokroky a aktuální vývoj naší situace. Snažíme se také edukovat veřejnost o problému, který v českém zdravotnictví brání neurorehabilitační léčbě pacientů s podobným poraněním mozku.
Velmi si vážíme všech lékařských týmů, které se o manžela od začátku starají, a také PČR, která nám neskutečně pomáhá. Děkujeme všem našim nejbližším přátelům a rodině za podporu.
Jeho kolegové o něm říkají:
🗨 „Pechy se vždy držel našeho hesla v družstvu: ‚KAM JDE JEDEN, JDEME VŠICHNI‘ a nikdy za žádnou cenu z toho neslevil a neustoupil, ať se dělo cokoli! Prostě velitel na správném místě!“
🗨 „Velitel, kamarád a opravdový muž, rovný a férový. Nadhled a humor i v nejtěžších chvílích. Opora všem a velká osobnost.“
🗨 „Je toho hodně a je těžké to dát do slov. Jediný člověk, ale družstvo bez něj je poloviční!“
Děkujeme a už i díky vám všem se jen tak bez boje nevzdáme!
