Představení sbírky
Tato sbírka je určena na plynové masky OM-2020 z Gumáren Zubří pro ukrajinské Hospitalery. Tento dobrovolnický prapor se již od roku 2015 věnuje první pomoci přímo na frontě, školením a kurzům první pomoci a taktické medicíny pro vojáky i civilisty a dalším humanitárním aktivitám. Jeho členové jsou většinou zdravotníci z civilních povolání, kteří odjíždějí několikrát ročně na takzvané rotace do frontových oblastí rusko-ukrajinské války. Zde se věnují evakuaci raněných a nemocných nebo práci na zdravotnických stabilizačních bodech. Plynové masky jim poslouží pro ochranu před napadením slznými nebo nervovými plyny, ke kterým dochází podobně jako za první světové války. Dále se jedná o součást příprav na to, čím nyní hrozí moskevský kreml. Jde o zvýšené riziko eskalace tohoto konfliktu a prolomení osmdesát let starého jaderného tabu ze strany ruského teroristického režimu.
Z valašských kopců až na Donbas
Můj volací znak je Ondra. Kyjevský koordinátor rotací prohlásil, že nikdo takový v praporu není a hned tak nebude. Rotace mám za sebou zatím dvě, v únoru s medevacem neboli klasickou zelenou sanitkou v Sumách, v květnu na stabilizačním bodu v nemocnici v Kramatorsku. Do letošního roku jsem většinou jen vozil na Ukrajinu darovaná auta, oblečení pro uprchlické centra a zákopové svíčky pro vojáky na frontě. Můj cestovní pas má v sobě jen od konce roku 2022 zatím padesát čtyři ukrajinských razítek.
V květnu v Kramatorsku jsem prožil svou první intenzivní zkušenost skutečné války. Bylo nás pět: tři Ukrajinky, mladý irský dobrovolník a já coby řidič. Auto jsme tentokrát dostali pouze na dopravu tam a zpět a na převoz materiálu, pro nás šlo o práci přímo v nemocnici. Do Kramu neboli Kramčiku se nejezdí podle navigace, vedla by vás přes ruiny toho, co se jmenovalo Pokrovsk. Třicet kilometrů před Kramatorskem jsme jeli vybaveni balistickou ochranou a projížděli síťovým tunelem, který by měl chránit proti malým FPV dronům. Bohužel to někdy bývá i tak, že zabijákovi na dálku se podaří vletět pod síťku, z které se pak pro člověka na kole nebo v autě stane smrtící past.
V Kramatorsku se sirény leteckého poplachu ozývají skoro pořád a občas zahřmí pořádná rána po dopadu klouzavé bomby nebo většího dronu, případně několik ran po sobě při výbuších kazetové munice. Do práce jsme to měli z bytu pár set metrů, pracovali v přízemí se zabedněnými okny s pytli s pískem a na odpočinek a jídlo sloužil suterén se dvěma východy.
Bojoví medici, sanitky i lidé v civilních autech přivážejí pacienty v různém stavu, který se označuje barvami: zelený, žlutý, červený. Zelení mohou mít takzvané akubarotrauma po výbuchu granátu a internista se jim jen podívá na uši a případně dá léky kvůli lehkému otřesu mozku. Žlutí mívají různě těžké zranění na končetinách, ve většině případů řešené narychlo turniketem. V převazových místnostech a na operačních sálech se jim pak věnují lékaři a sestry. Naše tři kolegyně tam pracovaly jako sanitářky a musely vojáky umývat a dělat podobné činnosti. Lidé po zásahu KAB-em neboli klouzavou bombou jsou většinou pokrytí černým prachem a taky dost od krve. Pokud je zraněný takzvaně červený, znamená to vážný stav po traumatické amputaci, velkou krevní ztrátu a podobné případy, kdy je nutná neodkladná pomoc nebo je na ni už pozdě. Takto mi postupně tři vojáci zemřeli přímo před očima.
Lidé zde ale bývají stateční. Jeden voják přišel po zásahu klouzavou bombou z auta po svých zabarvený černorudě prachem a vlastní krví. Rychle jsme ho s kolegy vysvlékali a stříhali jeho oblečení. Zarazil jsem se na moment při pohledu na jeho prsten. Vzpomněl jsem si na různé hasičské zásahy při sundávání takovýchto věci z oteklých rukou. „Snimaj“ řekl mi na to hned. Na vozíku jsme ho poté převezli do místnosti, které se říká šoková. Tam nastává práce pro ostatní, později mi dochází, že uvnitř je to o dost těžší než u nás na rampě při příjmu. Další dva naši drsní pacientí mi utkvěli v paměti, protože dostali zásah granátem do auta a to posléze začalo hořet. Jednomu z nich jsem sundával hodinky z popálených rukou. Z operačních místností se posléze ozývalo hlasité naříkání, protože chudák prostě neměl na čem ležet a muselo ho to velice bolet. Při nějaké činnosti, kdy nás tam zavolali kvůli přeložení pacienta, jsem krátce sledoval lékaře, jak klukovi nůžkami odstřihuje spálenou kůži z rukou.
Další případ, na který s kolegyní nikdy nezapomeneme, je Hvězdička. Tato usměvavá holka s dredatými vlasy nám občas v roli bojové medičky vozila zraněné. Jednoho dne po ránu přijela sama na lehátku s krčním límcem a obvazy na hlavě. Jejich pozice dostala zásah klouzavou bombou a Hvězdička spousty střepů do obličeje. Spolubojovnice mi doma v bytě popisovala, že ji tvář hodinu čistili od skla a že za ni uronila dost slz, protože se jí dotklo, že před ní leží kolegyně. Náš lékař mi na zvědavý dotaz, jak je na tom Hvězdička s očima, slušně odpověděl, že děvče má pronikající poranění a že bude muset v Charkově co nejdřív na oftalmologickou operaci. Podle něj má ale dobrou prognózu a nejspíš bude zase normálně vidět. Od té doby nosívám ještě důsledněji při pohybu po venku a někdy i při kontaktu s pacientem své taktické brýle s měnitelnými skly různých barev. Plynová maska by byla pro takovou situaci ještě lepší volba.
Z Kramatorsku jsme se v pořádku vrátili, při odjezdu z města a přesunu přes Slovjansk a Izjum opět vybavení balistickou ochranou a Čujkou neboli detektorem signálu z dronů. Tato silnice vede rovněž pod neustále vylepšovanou protidronovou sítí, vedle níž jsou na některých místech odstavená spálená vozidla.
Od začátku léta se v našem praporu rozproudila online diskuze na nepříjemné téma. Velitelka připomněla svou snahu o přípravu na plnohodnotnou invazi v zimě 2021. Tehdy se jí vysmívali, že něco takového se nemůže stát, že takoví blázni v Moskvě nejsou. Dnes dobře víme, že všechny ty přípravy a statečný odpor obránců i civilistů kolem Kyjeva, zvláště rozsekání letiště v Hostomelu i s přistávajícím ruským výsadkem, přineslo své ovoce. Rudá armáda projevila dobrou vůli stáhnout se z neudržitelných pozic utopených v krvi, odešla od Kyjeva, Černobylu a Černihova jako spráskaný pes a my nemáme opět Sovětský svaz hned za Košicemi a Přemyšlem.
Evropa se bojí destabilizace Ruska a dalšího rozebrání si jeho jaderného arzenálu. Dnes to není lepší, když s atomovkami straší putinovci včele se zahořklými psychopaty typu Medveděva a Solovjova. Proto se v Kyjevě chystají na nejhorší a na prolomení jaderného tabu. Rusko totiž prohrává, z největší bezinky na světě stoupají ohromná oblaka černého dýmu ne zrovna vulkanického původu a příjmy z rozkrádání tohoto přírodního bohatství se naráz smrskly o desítky procent. Tisknutí peněz taky nefunguje do nekonečna, jak víme z historie. Zlost těchto gangsterů vede k tomu, že stupňují svůj vzdušný teror a s balistickými raketami a drony provozují ruskou ruletu, která bere životy ukrajinským lidem včetně malých dětí, které si jako všude na světě jen chtěly hrát a chodit do školy.
Další příspěvek do těchto příprav na různé scénáře jsou plynové masky vyrobené v Gumárnách Zubří. Podle našich instruktorů na Kurzu základní přípravy v kasárnách ve Vyškově je OM-90 jedna z nejlepších vojenských masek na světě. My jsme bojoví medici a nepotřebujeme nutně zorníky masky vhodné pro přiložení k teleskopickým mířidlům útočné pušky. Zbraně používáme jen zřídka pro vlastní ochranu, zvláště proti FPV dronům. V Zubří vyvinuli nový typ masky OM-2020, který má mnohem širší zorník a tím pádem i zorné pole, ale na rozdíl od předchozího civilního typu CM-6 lépe sedí pod helmu a má možnost připojit k masce láhev a během jejího dlouhého nošení se občas napít. Podle velitelky našeho praporu sedí výborně a budou vděční i za to, pokud se povede požadovaných 380 kusů pro všechny členy praporu vyrobit někdy v listopadu.
Abychom neměli Evropu opět rozdělenou ostnatými dráty, pevnostmi a protitankovými příkopy, je potřeba se postavit na správnou stranu a nebýt lhostejný k utrpení lidí, kteří bojují a trpí i za naši svobodu a bezpečí. Považuji sám sebe za svobodného člověka a od svého socialistického dětství nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat, co si mám myslet a že se mě netýká, když někdo napadá slabší. Proto chci pomoci svým kolegům a přátelům k tomu, aby měli větší šanci vrátit se domů ke svým rodinám a ke své práci ve svobodné zemi, která patří do Evropy nejen svou prolitou krví, ale i myšlením, hodnotami a svými vzdělanými, pracovitými a za normálních okolností pohodovými lidmi.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Rád bych tímto přispěl ukrajinským Hospitalerům nejen svou prací, časem a penězi, ale i vytvořením této sbírky na třista osmdesát nových špičkových plynových masek OM-2020 z továrny na východní Moravě. Všechny lidi ve válce se zachránit nepodaří, ale tato maska může pro někoho z nich znamenat rozdíl mezi životem a smrtí nebo trvalou invaliditou. Podobně jako v Kramatorsku, kde jsem vojákovi po narkóze a operaci musel jako první oznámit špatnou zprávu, že jeho noha je opravdu pryč, i zde si tuto pomoc od vás někdo s vděčností zapamatuje na celý život. Ležící voják mi děkoval, že tam s nimi jsem. Hned jsem mu to vrátil: „Já děkuju za vaši krev a za to, že nemáme rusáky a Číňany u nás doma.“ Přispějte prosím, podle svých možností na vybavení na ochranu lidí, kteří nasazují své životy pro druhé. Každá pomoc se počítá bude nekde s vděčností zapsána.
Až po vybrání cílové částky bude možné zadat v Gumárnách Zubří objednávku. Ta musí být zaplacena předem, protože kapacitně továrna s potížemi stíhá pokrýt vysokou poptávku. Pokud by se vybralo méně, byl by objednán nižší počet masek a alespoň část ukrajinských Hospitalerů by je mohla při své těžké práci používat. V případě překročení cílové částky by se nakoupilo plynových masek více a ty by se předaly bojovým medikům z jiných jednotek. Předem díky za podporu.
