Po banální operaci vřídku nad varlátkama se mu v tříslech objevil útvar velikosti vajíčka. Než došlo k odběru na histolku a cytolku, bylo to už jednou takové – rozmezí ani ne týdne. Tušila jsem, že je zle. Snoopy se ovšem tvářil, že nic, dokonce i po odběrech byl v bezva náladě. Já nedočkavě urgovala výsledky, protože útvar vesele rostl dál. Už po cytologii bylo jasné, že na toto náš pan veterinář nestačí, a odkázal nás do Animedu, kde se specializují na onkologické pacienty. Dle histologie se jednalo o zmiňovaný mastocytom high grade s dožitím čtyř měsíců. Neváhala jsem ani chvilku, když nám se Snoopym byla navržena chemoterapie – ještě ten den ji dostal a k tomu kupu léků. Za týden už byla vidět změna a za čtrnáct dní dost viditelná. Dokonce prosinec byl bez viditelného nálezu. Vysadily se kortikoidy, ale těsně před Vánoci nám nádor začal opět růst. Dál jsme pokračovali v žilní chemce, nasadili opět kortikoidy a už se jich vlastně nikdy nezbavíme.
Co čert nechtěl – nádor si zvyknul na chemku, a proto jsme přešli na tabletkovou a Palladii k tomu. To už je poslední možnost udržovací léčby. Po celou dobu je Snoopy hravý, žravý, spokojený a dokonce i zlobí. :-) Svou smrt už dávno přežil a já ho hlídám. Hlídám proto, abych mu ten zbytek života udržovala krásný, abych z něj neudělala jen přežívání. Stálo mě to spoustu citových kolotočů a probrečených nocí. To, že to řádně od září vyluxovalo finance, je jasné, ale nerozhodla bych se jinak. Jen už potřebuji pomoc. Pomohla mi i komunita u SBT, za což si mohl Snoopy dovolit Palladii.
