Právě tyto fotografie, z našeho dětství, vřele ilustrují, co všeho krásného jsme spolu v životě zažili. Naše dětství, na vesnici, bylo krásné. Koupání v řece, podplavávání stavidla, klouzání se po splavu, sbírání třešní v sadu, vyrábění a ježdění na vlastní motokáře, ježdění na pinckovi, stavění bunkrů, šplhání po skalkách, lovení ještěrek,…to bychom tady mohli být donekonečna.
∟ Na fotografie bratr Jiří vlevo a vpravo Vlastimil.
∟ Na fotografie vpravo dole Vlastimil a bratr Jiří vlevo dole.
∟ Opět vlevo Jiří, bratr vpravo, dále sestra a naše máma.
Bratr byl vždy, z nás tří, nejchytřejší. Na základní škole se nemusel učit a přesto měl jedničky. Pokud jsme nerozuměli látce, Vlasta vysvětlil. Připravoval mě na přijímačky na gymnázium a také na maturitu. S angličtinou, je i dodnes, vždy o něco gramaticky lepší než já, což už je nevídané : ).
Vlasta, jakožto starší bratr, nás vždy ochraňoval a to s nevídanou odvahou. Pamatuji si, když mě kluci šikanovali na ZŠ, bratr, i přes to, že kluků bylo převaha a byli silnější, vždy neváhal se za mě poprat a tak se i několikrát stalo.
Bratr si možná narušil intelekt a dle lékařů neměl šanci to zvrátit. Ale lékaři se mýlili! Tato zkušenost mě naučila jedno – NIKDY NEDOVOLTE NIKOMU, ABY VÁM TVRDIL, ŽE NĚCO NEJDE!
Dnes, při setkání s Vlastou, nepoznáte, na první dojem, že je něco „špatně“. Což je pro nás všechny obrovská životní výhra a ode mě velký respekt. Vlasta však, aby utlumil některé následky, je trvale závislý na silných lécích a to, na třes rukou, regulaci spánku, antidepresivech a dalších, které musí, v přísném a pravidelném režimu, užívat.
Do jaké míry tragédie trvale zasáhla intelekt, nemohu soudit. Bratr zázrakem a neuvěřitelným úsilím dokázal škody, do jisté míry, zvrátit. Vždyť se, opět, věnuje programování, informatice a angličtině!
Nicméně, co se příliš nelepší, je jeho krátkodobá pamět, motorika/ koordinace, třes rukou, soustředěnost, deprese. Nepamatuje si co se dělo včera, prakticky, což je velmi nepříjemné, Nemůže, bez soustředění zvednout sklenici vody. Psaní na klávesnici je velmi problematické. Při sestavování počítače mu máma musí suplovat jemnou motoriku. Zvýšená únava je denní součástí a mentalita je na jiné úrovni, než by byla před neštěstím. Vlasta nemůže sám z domu bez doprovodu, neboť jeho pozornost je snížená a také tlumená léky. Bratr nemůže řídit auto a nemůže do běžného zaměstnání.
Zásadní problém je, bezpochyby, sociální život. Bratr žije s naší mámou na vesnici a 95% dne stráví doma a ve svém pokoji. Občas přijde navštívit bratra kamarád, který si s ním popovídá a zahraje jeho oblíbenou hru a nebo zajdou do kina.
Průšvih je také v životní perspektivě. Bratr se snaží, na maximum, pomáhat s náklady. Pokud dostane zakázku opravit počítač, odvede svojí práci s maximální svědomitostí, ale.....zákazníků, vzhledem k lokalitě, je minimum a tento fakt je pro Vlastimila EXTRÉMNĚ DEMOTIVUJÍCÍ.
Každý z nás potřebujeme vidět životní vyhlídky, úspěchy a jednoduše pocit, že jsme potřební. Vlasta je, do značné míry, IZOLOVANÝ OD SVĚTA a to vede k depresím a k pocitu méněcennosti a ztrátě smyslu života.
Vlasta je člověk, kterému záleží na lidech v jeho okolí. Je závislý na své opatrovatelce, naší mámě, na které mu záleží ze všeho nejvíce na světě. V tomto smyslu se bratr přibližuje charakteru dítěte.
Jedna věc je rekonvalescence a druhá vrátit se opět do normálního života a stát se i soběstačnějším a plnohodnotným.
