Bionická protéza k padesátinám

Vteřina, která změní život. Ta moje nastala jednoho sobotního odpoledne, 8. srpna 2020. Při údržbě zemědělského stroje jsem přišel o část pravé ruky. Vteřina, která změní další dny, měsíce, roky. Ale vteřina, kvůli níž bych nechtěl ztratit životní optimismus. Po několika operacích, které mi ještě nedaly stoprocentní naději, jsem začal uvažovat, co teď bude následovat. Věděl jsem, že musím jít dál, postavit se zas na nohy a něco dělat. Byl jsem svářeč-zámečník a doma jsem se ještě věnoval zemědělství. V tu chvíli jsem si byl jistý, že to je všechno pryč. Když jsem se vrátil z nemocnice domů a viděl, jak kluci zastávají mou práci v zemědělství, nakoplo mě to a řekl jsem si, že s tím musím něco dělat. Jak jsem se zotavoval, začal jsem pomáhat, ještě ne fyzicky, ale radami a tak. Postupem času jsem chtěl pomáhat i víc, ale nešlo to. Další operace přede mnou a protéza v nedohlednu…

… vypráví Ivan. Ale stále jsme na začátku příběhu. Na dalším pokračování se můžete podílet, rozhodnete-li se mu pomoci. Letos je k tomu poměrně speciální příležitost, před Vánoci totiž Ivan oslaví kulaté narozeniny.

Jsem po operacích a dočkal jsem se protézy – aspoň té klasické. Naučil jsem se s ní zacházet a mnohé ze svých dřívějších povinností opět zastanu. Jenže jsem nedosáhl na plný invalidní důchod, tak musím chodit do práce. A tam – ale vlastně ani doma – mi obyčejná protéza nestačí. Potřeboval bych bionickou, která mi pomůže jak v osobním životě, tak v zemědělství a v práci. Ono sehnat práci bez ruky není nic lehkého, zvlášť když jste pravák bez pravého předloktí a nevíte, jaké zaměstnání zvolit. Možná hlídače. Díky bionické protéze by bylo všechno jednodušší a možností by značně přibylo. Hlavně bych mohl pomáhat svému synovi, který mi zachránil život, který se mnou po úrazu musel vydržet až do příletu vrtulníku. Nebylo to pro něho vůbec lehké období, prožít tuhle událost, starat se o dobytek a k tomu chodit do školy. Covidová doba trochu pomohla, aby školu a práci doma skloubil, ale teď bych mu – i zbytku mé rodiny – pomoc rád vynahradil. Byl jsem jim rok a půl jen na obtíž…

Tímto bych Vás chtěl poprosit o Vaší podporu, se kterou bych dosáhl na bionickou protézu, nejen kvůli sobě, ale i kvůli svým nejbližším.

S obyčejnou protézou zvládá Ivan plno věcí, ale některé jsou zkrátka problém. Třeba při vaření nakrájet zeleninu, oškrabat brambory, nakrájet maso nebo otevřít konzervu. S bionickou protézou by mohl dál včelařit, lépe by zvládal domácí úklid, více zastal hospodaření… I úplně obyčejné věci jako psát, jezdit na kole, houbařit, sklízet ovoce – všechny by se naráz obešly bez nynějších potíží.

Před nehodou Ivan pracoval jako svářeč. Díky vzdělání a zkušenostem, které má, by se s bionickou protézou třeba mohl do zaměstnání vrátit a vykonávat svářečský dozor. Ivanovi je 49 let, je rozvedený a své tři děti má svěřeny do péče. Chce jim být plnohodnotným otcem a bionická protéza by mu v tom velmi pomohla. Necelých dvě stě tisíc korun se Ivanovi již podařilo z darů nashromáždit, ale pokud by se vybrala celá částka stanovená v této sbírce, mohl by si dovolit lépe vybavenou protézu, či by mu zůstaly prostředky na případné opravy po záruční době. Také mu již vybrané finance skýtají rezervu pro případ zdražení materiálu, z něhož se „náhradní ruka“ vyrábí.

Cena základní bionické protézy aktuálně překročila tři čtvrtě milionu korun, odvíjí se vždy podle ceny součástek. Pokud by se potřebnou částku touto sbírkou vybrat nepodařilo, nezbylo by Ivanovi než shánět zbytek peněz jiným způsobem – oslovováním dobročinných organizací, firem, individuálních dárců. Kdyby se vybralo více, mohl by si dovolit další příslušenství a jeho soběstačnost by opět vzrostla.