Představení projektu
Představte si svět, kde každý člověk nosí svůj džbán jako odraz vlastní duše. A každá chyba na něm zanechá stopu. Natáčíme autorskou pohádku Bez ucha a bez vody, která vypráví silný a nadčasový příběh o lidských slabostech, hranicích a odvaze se změnit.
Abychom ji mohli dokončit, potřebujeme vaši pomoc.
O projektu
„Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“
Tahle známá lidová moudrost se stala východiskem pohádky o dvou sestrách – Aloisii a Otýlii. Každá z nich má svou neřest. Jedna je až příliš hodná, druhá zase líná a závistivá. Obě se však dopustí chyb, které jim doslova „rozbijí“ jejich džbány – symbol jejich duše.
Vydávají se proto na cestu ke kouzelné studánce, která má jejich džbány opravit. Během cesty ale zjišťují, že skutečná změna nepřichází zvenčí, ale zevnitř.
Proč je tenhle příběh důležitý
Tahle pohádka není jen pro děti. Je o nás všech. O tom, že každý náš čin má následky, že dobrota bez hranic může bolet a že přiznat si vlastní chyby je první krok ke změně.
Chceme vyprávět pohádku, která není jen kouzelná, ale i pravdivá. Takovou, která v divákovi zůstane ještě dlouho po skončení.
Jak bude film vypadat
Příběh se odehrává na venkově inspirovaném 18. stoletím a staví na přirozenosti a autenticitě, poetické kameře a práci s detailem, silné zvukové složce, která vypráví spolu s obrazem, a lidové hudbě (motiv písně „Dráteníček“). Nečekejte princezny ani kouzla na první pohled. To největší kouzlo se odehrává uvnitř postav.
Kdo za projektem stojí?
Jmenuji se Eliška Roušová a studuji Audiovizuální tvorbu na Slezské univerzitě v Opavě. „Bez ucha a bez vody“ je můj magisterský film a projekt vzniká ve spolupráci s týmem studentů a mladých tvůrců, kteří do něj vkládají maximum energie a kreativity. Scénář této pohádky jsem pilovala dva roky. Teď bych ho s vaší pomocí ráda přenesla na filmové plátno.
