Jsem „maminkou“ jednoho úžasného psího seniora, 14 letého labradora Fiďouška. Je naším miláčkem již od svých dvou měsíců co k nám přišel a stal se plnohodnotným členem naší rodiny.
Bohužel téměř polovinu svého života bojuje s tzv. revmatoidní artritidou, což je velmi bolestivé degenerativní zánětlivé onemocnění kloubů. Vše začalo zcela nenápadně, kdy zhruba před 6 lety nemohl došlápnout na pravou přední packu, takže jsme si nejdříve mysleli, že se jedná pouze o nějakou formu drobného úrazu. Ale bohužel rentgen ukázal na počátek tohoto zákeřného onemocnění, které mu dnes postihuje většinu kloubů. Takže v současné době je pro něj již v podstatě každý krok venku velmi, velmi bolestivým. Snažíme se pro něj v posledních letech dělat maximum, aby jsme mu od jeho bolestí ulevili a mohl si svůj psí život alespoň trochu užívat. S jeho přibývajícím věkem však péče o něj vyžaduje čím dál, tím více pozornosti a s tím vším samozřejmě rostou i finanční náklady na jeho léčbu a rehabilitace. I přes všechnu naší maximální snahu a péči, se jeho problémy začaly v posledních měsících velmi zhoršovat a začíná přibývat dnů, kdy nám venku i zcela odmítá chodit. Jedinou naší nadějí jak celou zhoršující se situaci ještě nějak podchytit a stabilizovat je, že využijeme všech dostupným možností a zintenzivníme jeho léčbu a rehabilitace. To však vyžaduje velkou finanční investici v krátkém časovém úseku, kterou v tuto chvíli nejsme schopni dát bohužel dohromady.
Nemohu se však nadále dívat na ty jeho smutné, utrápené psí oči a dochází nám i pomalu čas… Nikdy dříve by mě nenapadlo, že budu čelit situaci, kdy se ocitnu v pozici na „druhé straně“ neboť jsem to byla naopak vždy já, kdo přispíval na různé sbírky či charitativní nadace… Nepatřím zrovna mezi lidi, kteří si umějí říkat o pomoc a vždy jsem se snažila každou životní situaci vyřešit nějak sama. Ale asi i pro mne je tento okamžik nějakou životní výukou – naučit se požádat o pomoc, když je třeba a následně tuto pomoc s pokorou a vděčností přijmout. Našeho Fiďouška však miluji nadevše, takže odkládám stranou veškerou svou hrdost i osobní pocity a tuto sbírku pro něho zakládám. I když si samozřejmě uvědomuji, že se náš společně strávený čas možná pomalu chýlí ke konci, ale pokud existuje byť malá šance a špetka naděje, jak mu nějak zkvalitnit a zpříjemnit byť jen jeden den jeho života, tak to za to určitě stojí… My však všichni věříme, že tu s námi ještě nějakou tu dobu pobude a s Vaší pomocí, to budou určitě dny plné radosti.
