Představení sbírky
Dobrý den,
jmenuji se Monika a jsem milující máma nádherné osmileté holčičky jménem Nicolka a ráda bych Vám představila svůj příběh 🤍.
Proč se na Vás obracíme s žádostí o pomoc?
Nicolka je moje štestí, ale také je autista se středně těžkou mentální retardací a i přes medikaci si bohužel ve stresu ubližuje. Věřte mi, že bych nikdy nikomu nepřála vidět vlastní dítě, jak mlátí hlavou do zdi, podlahy, nebo o koleno. Do krve si rozškrábává části těla, trhá si celé nehty a štípe se. Ta bezmoc je nepopsatelná a ubíjející… Nicolka nemluví, rozumí jen velmi omezeně, nezvládá sama základní hygienu, ani oblékaní. Nerozumí zkrátka našemu světu, a kvůli tomu je poměrně často ve stresu.
Pokud si Nicolka neubližuje a je v „klidu“, celý den hopsá, hučí, nebo si cinká s klíčky, kvůli čemuž máme často problémy se sousedy, kteří nechtějí tolerovat její „jiné“ chování. Chápu je, protože upřímně je to někdy vysilující i pro mě a naše nejbližší, ale bohužel s tím nedokážu nic udělat. Jakákoliv snaha ji zastavit vede jen k dalšímu záchvatu a ubližovaní si…
Nedaleko od nás bydlí babička s dědou, kteří mi byli celý můj život oporou a s narozením Nicolky se mi vždy snažili můj život usnadnit. Jenže přišel čas, kdy už babička s dědou nemají síly a potřebují sami velkou pomoc.
Babička má Alzheimerovu chorobu v pokročilém stádiu a nedávno prodělala druhou mozkovou příhodu. Děda má po operaci vývod, nedávno mu byla vyměněna kyčel a ještě ho v blízké době čeká druhá operace páteře.
Dlouhodobě k nim docházím, pomáhám, jak se dá a co mi síly stačí, ale se zhoršujícím stavem babičky a ubývajícími silami dědy je péče o ně ještě více vyčerpávající. Babičku je potřeba několikrát denně přebalit, napolohovat a ošetřit proleženiny. To pro mě znamená, že musím (pokud zrovna není ve škole) i s Nicolkou zhruba třikrát až čtyřikrát denně tam a zpět. Zdravé, nemocné, prostě to nepočká.
My s Nicolkou bydlíme v pronajatém malém bytě a k sobě si je vzít nemůžeme, navíc bydlíme v druhém patře bez výtahu. Babička s dědou také žijí v malém bytečku, tak ani tam není možné s nimi žít. Nevejde se nám tam zvedák, a jelikož jsou v podnájmu, nemůžeme jim ani upravit koupelnu, což by mi moc usnadnilo péči o ně.
Každodenní přecházení a vláčení Nicolky z bytu do bytu není náročné jen pro mě, ale hlavně pro Nicolku, což přispívá ke stupňování jejích záchvatů.
Proto bych Vás chtěla požádat o pomoc. Moc by nám pomohlo společné bydlení v nějakém bezbariérovém domku se zahrádkou🌷. Nicolku bych měla pod stálým dohledem a v prostředí, na které by byla zvyklá. Mohla by být i venku na čerstvém vzduchu, což by určitě moc prospělo i babičce s dědou a já bych se mohla více a efektivněji starat o ně i Nicolku.
Ráda bych babičce s dědou vrátila péči a pomoc, kterou dávali celý život oni mně. Určitě by si zasloužili důstojnější stáří a Nicolka lepší a klidnější život.
Předem děkujeme za jakoukoliv pomoc 🫶
