Bezbariérové auto pro Kristýnku

Kristýnka má od narození dětskou mozkovou obrnu. Celý svůj jednadvacetiletý život je plně odkázána na pomoc jiné osoby, bez níž se nenají, neobleče, nedojde si na toaletu. Sama nechodí, nesedí, její vývoj se zastavil na úrovni půlročního dítěte. Den tráví buď na invalidním vozíku, lůžku, nebo na zemi. Letos ukončila školní docházku v jednoleté praktické škole v Jindřichově Hradci, kam ji od září maminka Markéta opět vozí každý den do denního stacionáře, aby se o dceru někdo postaral, když se ona musí věnovat svému povolání. Je sociální pracovnicí pelhřimovské Charity a pečuje o potřebné. Teď ale sama potřebuje pomoci… Než Kristýnka vyrostla, bylo snadné ji vysadit do autosedačky a vyrazit na výlet. Dnes už maminčina záda namáhaná i v práci trpí. Rodina zkrátka nutně potřebuje bezbariérové auto.

Kiki se předčasně narodila ve 28. týdnu těhotenství a měla krvácení do mozku 4. stupně. Na neonatologii s maminkou strávila deset měsíců, než je pustili domů. Do půl roku podstoupila šest operací hlavy. Její diagnóza s sebou nese postižení na všechny čtyři končetiny, kvadruspasticitu, hydrocefalus a další onemocnění. Přese všechno je to velice veselá holčička, která má ráda společnost a lidi okolo sebe. Miluje výlety – vždy je moc spokojená, když se někam jede. Potřebuje trávit čas i jinde než doma a vypravit se s ní veřejnou hromadnou dopravou je příliš komplikované.

Auto, kterým teď pětičlenná rodina jezdí, mají sedm let. Jeho zásadním nedostatkem je absence plošiny, bez které už se dál neobejdou. Zvedat Kristýnku nejméně dvakrát denně do autosedačky a zase ji z ní vyndávat už její maminka nezvládá.

O Kiki samozřejmě ve stejné míře pečuje i tatínek Tomáš, jen ráno chodí do práce dříve a odvoz dcery by nestíhal, zato zastane veškerou večerní péči včetně koupání a přesunu na lůžko.

„Myslela jsem, že si potřebné peníze zvládneme našetřit sami, ale už mi docházejí síly. Na auto stále nezbývá. I když se podaří zajistit financování plošiny úřadem práce, stejně nám pořád 600 tisíc chybí,“ líčí situaci Markéta.

Představa rodičů o novém autě je poměrně konkrétní. Zvolili by Opel Vivaro Combi, neboť má tato značka programy pro hendikepované a půjde do něho přidělat plošina. Jen cena samotného vozu bez potřebných úprav překračuje 600 tisíc korun.

„Vybrané peníze určitě použijeme na koupi auta. Když se celá částka nevybere, řešili bychom to pomocí půjčky od rodiny. Pokud by se vybralo více, zaplatili bychom ze zbytku náklady na každodenní cesty do Jindřichova Hradce do denního stacionáře. Jestliže by zbývala opravdu velká částka, zakoupili bychom ještě elektrický vozík, na který Kristýnka nemá od pojišťovny nárok,“ uzavírá se srdečnými díky všem dárcům Markéta.