Podařilo se nám zachránit před plameny autogenu přípojný vůz Baafx z roku 1979. Nyní za Vámi přicházíme s prosbou: pomozte nám, dobrovolníkům ze spolku Kroměřížská dráha, dotáhnout jeho záchranu do konce. Abychom jej uvedli do historické podoby a vrátili mu zpátky zašlý lesk, uděláme vše, co bude v našich silách. Neobejdeme se však bez prací, které je třeba objednat u profesionálů. Jako první nás čeká finančně poměrně náročné přečalounění sedadel a další práce v interiéru. Naše zdroje se značně ztenčily samotným odkoupením vozu, proto žádáme o pomoc Vás.
Pokud Vás zajímá náš příběh (a příběh našeho „Bafíku“), můžete si o něm přečíst níže.
Náš spolek Kroměřížská dráha funguje již od roku 2007. Za dobu našeho působení se nám podařilo do sbírek získat několik historických kolejových vozidel. Klenotem je náš sedmdesátiletý motorový vůz M131.1454 „Hurvínek“. Máme také vyhlídkový vůz, který jsme vlastnoručně přestavěli z původně služebního vozu. Loni, tedy na podzim roku 2024, jsme odkoupili od Českých drah motorový vůz M152.0486 „Osmsetdesítka“.
„Osmsetdesítka“ je ikona – ve všech myslitelných pozitivních i negativních významech. Prakticky každý, kdo vlakem cestoval v období uplynulých 40 let, s ní jel. Vyrobeno jich bylo přes 600, za dobu svého provozu svezly miliony cestujících po stovkách tratí Česka, Slovenska, ale i Maďarska. „Osmsetdesítky“ na to však nikdy nebyly samy. Vagónka Studénka vyrobila téměř tisíc „Bafíků“, tedy přípojných vozů označení Baafx, které byly určené pro provoz s „Osmsetdesítkami“. Díky přípojným vozům tak mohla být několikanásobně navýšena kapacita vlaků, kde by malá „Osmsetdesítka“ se svými pouhými 55 místy k sezení nedostačovala. Toho se využívalo naprosto běžně – „Osmsetdesítky“ a „Bafíky“ k sobě neodmyslitelně patřily.
Přestože „Bafíků“ bylo vyrobeno o několik set více než „Osmsetdesítek“, dochovalo se jich výrazně méně. Z onoho mála je pak jen několik kusů, kterým zůstalo původní uspořádání interiéru.
Jedním z nich byl i vůz vyrobený roku 1979, který později obdržel evidenční číslo 180. S příchodem roku 2025 a pokračující modernizací vozidlového parku na české železnici se i jeho čas naplnil a byl z provozu odstaven. Naposledy byl v pravidelném provozu nasazen 6. ledna 2025 jako vůbec poslední své řady u Českých drah. Před zahájením násilné likvidace byl však naštěstí nabídnut k odprodeji. Náš spolek neváhal: rozhodli jsme se o jeho odkup ucházet a pro naši „Osmsetdesítku“ sehnat i ikonický přípojný vůz.
Vše nakonec dobře dopadlo a od letošního podzimu je „Bafík“ v našich muzejních sbírkách. Po drobných zásazích je z hlediska hlavních technických celků plně provozuschopný a má za sebou již první kilometry v rámci jízd výletních vlaků. Pro uvedení do podoby, ve které by byl plnohodnotným reprezentativním muzejním exemplářem, je však nutné přistoupit k řadě oprav. Vše, co lze provést svépomocí, provádíme sami ve svém volném čase bez nároku na honorář – tak jako na ostatních vozidlech v našich sbírkách. Jsou ale věci, které sami nesvedeme, a musíme se tak obrátit na odborníky. To s sebou nese finanční nároky, což je pro nás jako dobrovolnický spolek bohužel značně limitující. Chceme proto poprosit o pomoc Vás – naše příznivce, fanoušky, milovníky výletů do dob minulých.
Prvním krokem na seznamu renovací je restaurování sedadel. Jejich aktuální potahy neodpovídají období 90. let minulého století, do kterého chceme podobu vozu stylizovat. Navíc jsou po letech intenzivního používání již za hranicí životnosti – vnitřní polstrování je vydrolené, plyšové potahy jsou omšelé. Barva rámů sedadel je oprýskaná a žádá si obnovení, aby byly konstrukce chráněny proti vzniku koroze. Sedadla tedy chceme demontovat a odeslat k přečalounění. Rovněž chceme věnovat patřičnou péči rámům lavic.
Jakmile splníme tento první úkol, otevírají se nám krok po krůčku dveře k dalším pracím, přičemž na pomyslném vrcholu stojí kompletní obnova zastaralého a dobově neodpovídajícího vnějšího laku. Vůz bychom rádi opatřili nátěrem hnědo-bílým, který doposud nedrží žádný muzejní „Bafík“ v Česku ani na Slovensku. Jedná se však o cíl velmi vzdálený, neboť náklady na opravu laku byly předběžně odhadnuty na (pro nás astronomickou) částku půl milionu korun. Navíc musíme svůj čas a prostředky věnovat i ostatním vozidlům, která si rovněž žádají péči – na jednu hodinu provozu každého našeho vozidla připadají dvě hodiny údržbových prací…
