Pomozme Saše od bolesti

Dramatický příchod na svět doplněný o kombinované postižení byl v 70. letech rovnítkem pro „odsunutí do ústavu“. Rodiče Alexandry však nepodlehli nátlaku společnosti a dopřáli své dceři to, co si pro své dítě přeje každý milující rodič. Nyní sama aktivně pomáhá druhým.

Alexandra se narodila na konci šestého měsíce s váhou pod jeden kilogram. Kvůli náročnému porodu došlo na přidušení a poškození páteře. Kromě toho jí lékaři diagnostikovali mozkovou obrnu a cystu na plicích. Vzhledem k řadě zdravotních komplikací následoval rychlý transport do vybavenější Vojenské nemocnice, kde proběhla úspěšná operace plic. Tím však nebylo vyhráno. Kvůli omezené kapacitě plic a problémům s nadechnutím musela dívenka provádět pravidelná dechová cvičení spolu s rehabilitacemi.

Zdravotní stav Sašenky byl i o pár let později velice křehký. „Maminka se mnou celý čas musela zachovávat přísné hygienické standardy. Můj pokoj musel být stále 100% sterilní, doslova jsem se probouzela i usínala s vůní dezinfekce,” vzpomíná Alexandra na dětství.

V šesti letech následoval zákrok dolních končetin, čímž se částečně narovnala zkroucená chodidla. V rámci léčby musela cvičit, a to nejméně dvakrát až třikrát denně.

Jakmile Saša dosáhla školního věku, bylo rodině společností doporučeno umístit dceru do ústavu. „Pamatuji si, jak mi maminka řekla, že mě nikam a nikomu nedá. Řekla jim, že žádný ústav nepřipadá v úvahu a namísto toho jsem nastoupila do první třídy,” popisuje Alexandra. Základní i střední školu vystudovala mezi zdravými dětmi na výbornou. Z Výtvarnické keramické školy pokračovala dále do Porcelánky, což byla tehdy nejstarší porcelánka ve střední Evropě. Ve volném čase se pak věnovala kroužkům keramiky a malby pro děti.

2005

Dalším osudným milníkem byl pro Alexandru rok 2005, kdy ji srazil řidič, jenž předjížděl auto, které ji v ten moment dávalo na přechodu přednost. Náraz byl tak prudký, že byla na vozíku odhozena přes 12 metrů a hlavou narazila do kovového zábradlí. I přes ošklivou ránu do hlavy přežila, ale kvůli vážné nehodě musela začít s veškerým cvičením zase od začátku. Traumatický zážitek navíc zhoršil celkový zdravotní stav. Alex musela překonat spoustu dušností a křečí. Přesto, jakmile to bylo možné, vrátila se zpět k malbě a péči o druhé.

Alexandra je součástí Armády spásy, kde se s láskou věnuje o druhé. Bohužel, i ona bojuje s horšími dny, kdy její tělo zápasí s bolestí. Se ztuhlostí svalů jí nejvíce pomáhají intenzivní rehabilitace, které současně zlepšují její celkovou soběstačnost. Protože jsou však terapie finančně náročné, pojišťovna na ně nepřispívá a Sašin přivýdělek v podobě práce na počítači na něj nestačí, prosím tak o pomoc tentokrát sama Alexandra.

„Přes všechnu prožitou bolest, mám v srdci lásku i vděčnost za to, že mohu vše žít naplno a rozdávat ji dál. Přeji všem vše dobré, lásky milující čas i naplnění v životě“, vzkazuje s vděčností Alexandra.