Něco málo o mě:
Na svět se mi moc nechtělo a tak mi mladý pan MUDr. pomohl kleštěmi, ale byl nešika a díky tomuto zákroku mi poranil hlavičku a mozek. Když jsem měl už skoro tři roky, tak mě najednou přepadla strašná bolest a svět kolem mě zhasnul.
Když jsem se probudil, tak doktoři řekli, že jsem měl velký epileptický záchvat a zase do mne začali různě dloubat, nutili mě něco dělat, ale bohužel těch záchvatů bylo více a více a proto se rozhodli, že půjdu na operaci.
Během všech těch vyšetření zjistili, že mi v hlavičce něco roste, ale mozek to nebyl. Když se na to chtěli kouknout zblízka drátkem, zjistili, že nemůžou, protože by to moje srdíčko nevydrželo. A tak rozhodli, že na tak velkou operaci prostě nemůžu, aniž by nehrozilo riziko, že se už nevzbudím.
Když jsem povyrostl, začal jsem jezdit na vozíku, abych neměl takové bolesti a hlavně ty škaredé záchvaty. Dnes už jsem sice dospělý, ale rozumově jsem pořád malé dítě, i když ve velkém obalu.
Jsem společenský, rád poznávám nové věci a mám rád historii. Ale abych mohl cestovat, potřebuji automobil. Bydlíme v malé vesničce u rakouských hranic a spojení se světem je pouze autem. Autobus jsme taky zkoušeli, ale mému žaludku se to nelíbí.
Celoživotně pracující tatínek je po těžké operaci, také v invalidním důchodu a proto nejsme schopni financovat koupi sami. Moc Vás prosím o pomoc. I malý příspěvek mi pomůže ke šťastnějšímu životu.
Děkuji
