Představení sbírky
Rád bych se Vám představil. Jmenuji se Josef a je mi 37 let. Od malička jsem věděl, že jsem stvořen pro dobrodružství a svobodu, jsem aktivní člověk.
V minulosti jsem rád hrál s přáteli fotbal a různé další sporty, ve kterých jsem i rád soutěžil a chodil na veškeré soutěže. V devadesátých letech, v mých 19-ti letech, se stala osudná nehoda, pracovní úraz, kdy jsem jako elektrikář pracoval a spadl z výšky, diagnóza zlomená páteř, přerušena mícha. Společně 3 a 4 stupeň popálenin horních končetin. Ze dne na den se mi změnil život, prodělal jsem dohromady 8 operací a trvalo mi rok a půl, než jsem se vrátil do běžného života.
Následovali rehabilitace, a učení se života na vozíků. Od té doby se mi změnil život. Snažil jsem se být hodně aktivní, a nikdy se nepodat
svému hendikepu, začal jsem tedy život na vozíku a učil se od 0. Dnes je to 16 let. Sedmnáct let jsem byl ve vztahu z něhož vzešli dvě krásné děti, Dominik a Dorian, bohužel vztah nám nevyšel. Nyní žiji sám s dětmi (střídavá péče). Děti jsou pro mě vším bez nich bych to nezvládl, dávají mi veškerou sílu a radost, děkuji bohu, že je mám.
Rádi spolu cestujeme, ale je tu překážka, hromadné dopravy, taky to, že je problém i z vozíkem. Věřím tomu, že existují lidé, kteří mají srdce na pravém místě a pomůžou nám.
Komu pomůžeme?
Dne 28. 08. 2007 byl můj osudný den, byl to normální běžný den, při práci mě zatáhlo elektrické vedení cca 5000 voltů, při pádu jsem upadl do kómatu a po převozu do nemocnice jsem podstoupil veškeré vyšetření, po kterých se ukázalo, že mám, roztříštěný 10 obratel, když mě navštívila moje rodina na Jednotce intenzivní péče, bylo jim řečeno že mám 24 hodin, které jsou pro mě kritické. Na obou horních končetinách jsem měl 3 až 4 stupeň popálenin, prodělal jsem 8 operací rukou, abych nemusel podstoupit amputaci. Po 4 měsících na popáleninovém centru, mě přemístili na neurochirurgii, tam mě čekala 10hodinová operace páteře, a ano až po 4 měsících, jelikož mě nemohli operovat hned kvůli popáleninám.
V 19 letech jsem zažíval hrozné bolesti, pláč, své 20 narozeniny jsem oslavil sám v nemocnici, trvalo mi 6 měsíců, než jsem si konečně sedl, dalších 6 měsíců, než jsem se mohl sám najíst, umýt, bylo to osvobození a pak mě převezli do rehabilitačního centra, kde jsem strávil další 3 měsíce, a konečně jsem si mohl užít svého syna Dominika.
Už je to dva roky, bydlím sám s dětmi (střídavá péče) a jsem plně soběstačný otec a jsem nato hrdý.
