Představení sbírky

Narodila se nám jednovaječná trojčátka, doma máme ještě 4 letého syna. Jelikož  musíme s trojčátkami častěji jezdit po doktorech, které máme i 60–70 km od domova. Je nás 6 a nemáme možnost se vejít do auta, tak jediná možnost je pořád dávat 4 letého syna na hlídání k babičce, která byla v 3. stupni invalidního důchodu a nyní je ve starobním důchodu. Není možné ho tam nechávat pokaždé, jelikož moje mamka (babička) má někdy silné bolesti zad a je nucená zůstat na lůžku. Proto bychom chtěli touto cestou zkusit, zda by se našla nějaká pomoc pro nás. Finance by šli na velké auto a popřípadě na potřeby pro miminka .  Níže si můžete přečíst příběh jak to vše bylo . ☺️

Zjištění , že čekám trojčata ? Nikdo z nás nečekal , že by tam bylo víc jak jedno miminko , byl to velký šok , který jsme zjistili skoro v 11 tt těhotenství . V Praze nám oznámili , že jsou jednovaječné 🙈 . Nikdo nám nezaručil , že děti budou zdravý , že budou vážit jako jedno miminko . Spíše nás všude strašily , že to bude těžké a zdravotně to lehké nebude … předčasný porod ani zmiňovat nemusím , to je samozřejmost . Trojčata se prý rodí 34 tt . Těhotenství probíhalo zatím dobře , každý týden nebo 14 dní jsme měli kontrolu . Naštěstí vždy proběhlo vše bez problému 🙏💙. Tak jsme pomalu začali shánět veškeré věci pro miminka 🙈 neskutečné vše 3× , postýlky , skříně na oblečení , věci do postýlky , oblečení atd…a hlavně kočár 🙈🙈 to byl oříšek …  Měli jsme pronajatý byt 2+1 , kde opravdu nebyla šance se vejít se třemi postýlkami 🙈 . Koupily jsme auto , které bylo pěkné a vše vypadalo v pořádku po projetí se chlap rozhodl auto vzít . S autem nedojel ani domu 🙈 vyjel a auto se zastavilo a už nejelo . Majitel nezvedal telefon , dělal mrtvého brouka. A my přišli o peníze 🙈. Do toho jsme začali hledat větší byt , bylo to na dlouhou trať . Ve 29 tt jsem cítila slabé bolesti a radši jsem jela do nemocnice , měla jsem kontrakce 🙈. Dali mě na pokoj u porodního sálu kde mi celý víkend dávali kapačku nonstop na zastavení porodu , dostala jsem injekci na maturaci (dozrání miminek) . V pondělí mě přendali na rizikové oddělení , nesměla jsem nikam chodit jen ležet a max do koupelny a na záchod 🙈🤷‍♀️. Vypadalo to , že zastavení porodu proběhlo úspěšně 🙏🙏🙏 vše vypadalo dobře nic se nedělo . V nemocnici to bylo dlouhé a přišlo mi , že nekonečné. Pak mě pustili na týden domu a vracela jsem se když jsem byla 32 tt což bylo i plánované celou dobu , že takhle nastoupím 🫢 . Při příjmu mě vyšetřoval nějaký doktor , který neměl ani specializaci na vícerčata. Což jsem předešla , byla to přeci jen kontrola na příjem , ALE při kontrole čípku kdy ve mě štrachal jak když hledá v peněžence drobný , mi to cele rozdraždil a na druhý den opět sem cítila slabé bolesti. Nikdo se mnou nic nedělal jen sem ležela . O 4–5 dni jsme konečně domluvili termín císařského řezu 🙏 byl plánovaný na 1. Března . Stále sem cítila bolesti , zkoušeli na mě natočit monitor kde jsme zjistili , že některé kontrakce ani necítím 🤷‍♀️😳 . 6 den sem ty slabé bolesti cítila i v konečníku , oznámila jsem to sestře a hned letěla pro doktorku aby mě vyšetřila . Po vyšetření čípku se zjistilo , že už vlastně žádný není 🙈🥺 a hlavička už tlačí dolu , ultrazvuk byl dobrý . Doktorka oznámila , že mám hodinu si obvolat rodinu a připravit se a zabalit věci .🥺 Upřímně sem se strašně bála . Musím říct , že sice na sále bylo plno lidí , protože trojčata tam nerodí často a ještě jednovaječné ☺️, ale nálada tam byla skvělá a všichni byli úžasný 🙏 anesteziološka si se mnou pořad povídala , pan doktor se mnou taktéž komunikoval a říkal co se děje . Pan doktor je kouzelník 🙏povedlo se mu vyndat děti ve stejný čas 🫢😀. Plakala jsem štěstí , protože na to , že přišli o dva měsíce dříve , sami se nadechli 🙏🙏 ukázali mi posledního broučka a jen na chvilku🥺 . Po převozu na JiP sem samozřejmě všechny hned obvolala . Doktor z neonatologie mě přišel oznámit jak se děti mají ☺️byli skvělý ! Vyfotili mi je na telefon jak leží v tom inkubátoru 🥺naštěstí nepotřebovali kyslík , byli moc šikovný ! Večer mi sestry potřebovali nabrat krev 🙈 kamen úrazu  , při sekci jsem přišla o 600 ml krve a nejen , že mě vlastně nemohli ani napíchnout , ale když se to konečně povedlo ,tak žádná krev netekla.🙈 cele ruce jsem měla rozpíchané a krev žádná 🤷‍♀️. Takže jsem dostala dvě transfuze krve 🙈. To zotavování po sekci je něco teda . Hned druhy den když jsem vstala ,dala se nějak dohromady , jsem konečně mohla jít za dětmi ,aspoň na chvíli. 4–5 dni po porodu jsem šla dolu na rooming , kde jsou maminky z dětmi . Broučci byli šikovný a mohli jít se mnou na pokoj 🙏💙 . Musím říct , že to bylo náročné , ještě když sama sem nebyla úplně v pohodě 🙈. Fungovat jsem musela a i přes bolest sem vše zvládala sama🙏 . Nikdo vám, ale nezaručí , že děti budou zdravé ,ikdyž už jsou vlastně na světě a zatím jsou v pořádku .  A jeden krásný den , se zadařilo z bytem 🙏🙏🙏takže tatínek pendloval mezi prací, námi a stěhoval 🙈💙 aby jsme mohli přijít do hotového . Takže můj pobyt v nemocnici od 29 tt a domu jsme šli ve 36 tt 🫠 musím říct , že sem se neskutečně těšila na malého , který za mnou nemohl protože tam nesměli děti do 15 let 🤷‍♀️..

Do toho byli jsme doma chvíli a mě začali neskutečné bolesti , nemohla jsem jist ani pít nic . Druhy den večer už jsem to nevydržela a šla na pohotovost večer , kde zjistila doktorka , že je to slepák 🙈 tak si mě tam nechali v půl 1 ráno mě dali na pokoj a v 6 ráno na svoje narozeniny mě operovali 😀🫢 všichni mi popřáli a uspali mě 😀. Krásný dárek , lepší jsem si přát nemohla 🤦‍♀️.  Každých 14 dní jezdíme na kontrolu , kde klukům dělají i odběry . Štěpánek měl špatné odběry a musel na transfuzi🥺tak nás čekala noc v nemocnici . Každou další kontrolou se děsíme ,zda je vše v pořádku 🥺a doufáme