Povím Vám příběh o rodině, který má krásný konec, ale s naší pomocí budou mít rodiče i miminka snazší život.
Roman a Dagmar jsou manželé 8 let. Jak už to tak bývá, tak si přáli spolu založit rodinu a pokoušeli se o miminko. V tu chvíli začal běh na dlouho trať, kdy zdravotní stránka byla u obou v pořádku, ale stále miminko nepřicházelo. Manželé společně řešili umělé oplodnění, kdy pokusy ve finále dopadly špatně. Samozřejmě čas ubíhal, věk přibýval a finanční prostředky též ubývaly.
Štěstí se nakonec v roce 2023 ukázalo a vymodlené miminko, díky poslednímu pokusu, si našlo Romana a Dagmar. Manželé čekali dvojčata. Vše probíhalo tak jak mělo. Ve 4 měsíci těhotenství se stalo něco, čemu nemohli ani lékaři věřit. Na ultrazvuku paní doktorka objevila třetí miminko. Z uměle zavedených dvou vajíček se zázrakem vyklubaly tři miminka.
U Dagmar se začaly objevovat zdravotní komplikace. Bohužel na jedné z kontrol museli lékaři začít rozhodovat a jednat velmi rychle. Dagmar byla opravu hodně zavodněná, naběhl strašně vysoký tlak a miminkům šlo o život. Až po příchodu na svět trojčátek se Dagmar od lékařů Ústavu péče o matku a dítě Podolí dozvěděla, že bojovali hlavně o život právě Dáši, kde zdravotní stav byl velmi vážný právě kvůli tlaku, ztrátě krve…
Trojčátka se narodila ve 27. týdnu těhotenství. Miminka vážila pouze 1050g, 770g a 630g. Maminka i kluci jsou od začátku velcí bojovníci. Díky brzkému narození první čtyři měsíce života strávili kluci v porodnici a postupně odjížděli domů. Kluci jsou i nadále pod pečlivým dohledem lékařů a stále jezdí na spousty kontrol 80 km daleko. (riziková ambulance, neurologie, rehabilitace, kardiologie, plicní…) Tyto kontroly je čekají ještě spousty let.
Péče o tři takto malé děti je krásná, ale velmi náročná. Obyčejné věci jako kontrola u lékaře je velmi obtížná, ke všemu je potřeba asistence minimálně dalšího člověka.
Kluci jsou veselá kopa. Roman i Dagmar jsou i přes strašně velké komplikace nesmírně vděční, že mají možnost být rodiči právě těchto prcků.
Roman je zaměstnán ve státním podniku jako řidič autobusu, Dagmar se stará o kloučky. Pomáhala jí babička, kdy ale její zdravotní stav a věk již neumožnuje takovou pomoc s třemi dětmi. Bohužel rodiče nemají nárok na žádné příspěvky a tak musejí vyžít s tím co mají.
Trojčátka měsíčně zbaští 180 jogurtů, 9 sunarů a spotřebují 400 plen. Pro rodinu se velký pomocník vůz, který si samozřejmě již jednou pořídili, ale díky podvodu od prodejce, se auto během týdne rozsypalo a oprava by vyšla jako nové auto. Rodina nemá možnost ušetřit peníze na nové auto, které je potřebné pro obstarání potřeb dětí, ale především pro možnost lepšího cestování k lékařům na kontroly a potřebná vyšetření.
Proto jsem se rozhodla se s příběhem třech bratříčků podělit se světem a pokusit se pomoci touto cestou. Pojďme to společně zkusit a pomoci.
