Auto pro Míšu, aby se mohl dostat kam potřebuje

Všechny vás zdravím. Jmenuji se Michael Koča, je mi 45 let a trpím spastickou kvadruparézou způsobenou rozsáhlým poraněním centrálního motorneuronu (difůzní axonální poranění III.st.) vzniklým jako následek automobilové nehody v říjnu 2015. Prostě zjednodušeně, mám těžké poranění mozku.

Trpím dysfagií (porucha polykání) a afázií (porucha řeči), ale s trochou trpělivosti od ostatních se domluvím. Co se týče pohybu, mohu jen trochu hýbat pravou rukou a nohou a potřebuji celodenní péči. 

Krátce po nehodě se mi rozvinula velmi silná spasticita, která nešla ovlivnit, jak medikací, tak ani cvičením. Následkem toho se mi rozvinuly kontraktury (zkráceniny) a ty se již nedají narovnat. 

Před nehodou jsem se živil jako malíř pokojů a poté se naučil dělat různé stavební práce. No a ve volném čase jsem si rád zašel s kamarády na pivo a zatancovat.

Teď toho můžu jen málo, ale přes to všechno jsem si zachoval svůj optimistický pohled na svět, mívám dobrou náladu a často všechny kolem sebe rozesmívám. Nevím, jak to dělám, tohle mi asi bylo dáno a zůstalo. Ale je pravda, že mě hodně drží moje rodina.

No jo, ta osudná nehoda.  Ze zcela zdravého člověka jsem se v tu ránu stal člověkem bojujícím o život. Ze začátku to vypadalo beznadějně. Byl jsem několik měsíců v kómatu, ležel v Praze na ARU a lékaři mi žádnou dobrou prognózu nedávali. Rodině řekli, ať se smíří s tím, že už se neproberu.

No a já se probral, asi i proto, že mě rodina každý den navštěvovala a různě stimulovala – hudbou, dotyky, čichem, pasivním cvičením. Ségra tomu říkala, že chodila na 8 hodinovou šichtu a nedala pokoj, dokavaď se jí brácha nevrátil.

Bylo to těžké období, hlavně pro mojí rodinu, protože já si z toho nic nepamatuju. Když jsem nabil plné vědomí, začalo se zjišťovat co vše je špatně. Než jsem se dostal domu, strávil jsem v nemocnici celý rok.

Bez pomoci druhé osoby se neobejdu. Potřebuju dát najíst, napít, pomoc, s hygienou, oblékáním, toaletou, přesunem z lůžka na vozík, prostě vůbec se vším. 

Pečuje o mně tatínek, který je již v důchodu a sestra za mnou
pravidelně dojíždí a vždy na několik dní přebírá péči, aby si táta mohl
odpočinout. Táta už je v důchodu, zasloužil by sis svůj klid, ale přesto mi pomáhá, jak jen může. Také využívám osobní asistenci, ale jen několik hodin týdně, víc příspěvek na péči nepokryje.

Pobírám příspěvek na péči IV.stupně. Mám sice schválený invalidní důchod, ale bez nároku na výplatu, protože jsem nesplnil všechny nároky pro splnění. Nemám nárok na žádnou podporu, dávku v hmotné nouzi vzhledem k tomu, že žiju s rodičem ve společné domácnosti. Sestra Jana pomáhá otci s náročnou péčí a finančně vypomáhá, abych mohl zůstat doma.

Peníze ze sbírky by byly použity na nákup auta. Máme vybrané auto Volkswagen Caddy Caddy Maxi 1,5 TSI, na kterém by pak proběhla úprava na míru. Auto by mělo být prostorné, aby vyhovovalo mým potřebám a aby nás mohlo jet více, kdyby to bylo potřeba.

Prostorné i kvůli tomu, aby jeho následná úprava šla bez obtíží provést. Vzadu by se udělala úprava na vozík, a ve předu vysouvací sedačka, aby byl přesun z vozíku na sedačku jednodušší. Velikost auta je také dána z důvodu, že nevydržím dlouho sedět, tak bych byl rád, kdybych si mohl na delších trasách odpočinout na zadní sedačce.

Byl bych moc rád, kdybych se mohl dopravit kamkoli potřebuji a nebyl na nikom závislý a časově limitován.

Doposud rodina musela veškeré cestování a dopravu za lékaři, na neurorehabilitaci a všude možně zajištovat sama, a k tomu se pojí dopředu složitosti v objednávání sanitky, na níž je pak dotyčný časově závislý a trvá i několik hodin, než se z nemocnice vrátí domu. Nebo prosit známé a kamarády, kteří mají větší auto a to nemusí být vždy dostupné v čase kdy je pořeba.

Kromě rutinních vyšetření u lékaře, zubaře, také pravidelně jezdím do Klimkovic na 3 měsíční rehabilitaci, kde mi to pomáhá, ale rád bych také vyrazil do přírody, s kamarády na výlet, na naší chalupu v jižních Čechách, kde to mám rád.

Cena vozidla a výbavy je 857.632,- Kč + 250.000,- Kč až 350.000,- Kč na následnou úpravu.

Úřad práce nám na pořízení automobilu poskytl 200.000,- Kč, ale na úpravu automobilu nám již nepřispěje z důvodu vyčerpání limitu, za který jsme již pořídili jiné položky (stropní systém v bytě a bezbariérová úprava vchodu do paneláku). Nárok finanční pomoc od úřadu práce vzniká každých 7 let.

Kolikrát jsem si povzdechl, kéž bych měl vlastní auto a nebyl i v tomto závislý na ostatních. Sami to s mojí malou rodinou nedáme, ale když poprosím lidi o pomoc, tak se mi tento sen možná splní.

Žádný příspěvek není malý a my budeme moc vděční za jakoukoli finanční pomoc.

Mockrát děkujeme.

Michael a rodina