Představení sbírky
Ahoj. Jmenuji se Jeníček. Narodil jsem se v roce 2007. Moje počáteční diagnóza byla DMO – dětská mozková obrna a maminka se mnou cvičila několik let Vojtovu metodu. Sice nejezdím na kole ani na koloběžce, ale DMO na mně už nikdo nepozná. Ve třech letech mi přibyly další diagnózy: ADHD, masívní úzkosti, dětský autismus, elektivní mutismus, sociální fóbie, mentální retardace aj. Jsem dost paranoidní, na oknech musím mít celodenně zatažené žaluzie a často mám pocit, že se na mě někdo dívá. Proto se vyhýbám velkým skupinkám lidí a jsem raději tam, kde lidé nejsou. Maminka se mnou od malička poctivě pracovala, zavedla mi komunikační knihu, obrázkové deníčky, zážitkové kroniky a denně pracovala na tom, aby ze mě vyrostl šikovný kluk. Bojím se lidí, mám velké úzkosti, ale třeba zvířátka mám moc rád – třeba kočky, pejsky, kudlanky a strašilky úplně miluji. A mám je i doma.
Komu pomůžeme?
Posledního půl roku jsme bez auta. Několikrát se rozbilo a museli nás odtáhnout odtahovou službou. Měli jsme podanou žádost o průkazku ZTP/P, ale podruhé mi ji zamítli. Když mi teď zamítli i příspěvek na auto, nebyla maminka daleko od zhroucení. Kvůli masívním úzkostem nezvládám MHD, musíme si tedy auto půjčovat od cizích lidí…a já jako autista potřebuji „to své jisté“ a tahle nejistota, zda nám auto bude moci někdo půjčit, jaké barvy, kdy a na jak dlouho, mě deptá a rozhazuje můj navyklý denní rytmus. Potřebuji řád a pravidelnost. Pevné rituály činí můj život jednodušším, snesitelnějším a lépe se mi zvládá. Rád jezdím do přírody, k rybníku, a moc rád venčím našeho pejska. Díky němu se odhodlávám ven častěji a častěji. Rád bych se podíval k babičce a k dědečkovi do Středních Čech, což je bez auta nemyslitelné.
K lékařům, na terapie a na rehabilitace se zády též potřebuji automobil. Díky němu by se mi život zjednodušil. Bez auta bych byl neustále zavřený doma. Mně by to asi nevadilo, ale maminka říká, že se musím socializovat a učit novým dovednostem.
Za každou korunu vám předem moc děkuji. Pomáháte mi žít lepší život.
