Když se Honzík narodil, lékaři ho považovali za zdravé dítě. Ale zlom přišel v jeho jednom roce, kdy nedokázal základní pohyby, které děti v tomto věku běžně dělají. Proto začal navštěvovat doktory, aby zjistili příčinu jeho zpomaleného vývoje. Od té doby podstoupil mnoho vyšetření, ale do teď se na příčinu, proč je postižený, nepřišlo. Až ve svých 4 letech Honzík udělal své první krůčky. Už v té době bylo jasné, že s Honzíkem není něco v pořádku. V 10 letech dostal první epileptický záchvat a od té doby užívá léky, aby k záchvatům nedocházelo tak pravidelně. K epilepsii dále přibyla lehká forma autismu a Honzíkovi byl diagnostikován těžký stupeň mentálního postižení. Také mívá časté výkyvy nálad v podobě zuřivých záchvatů, kvůli kterým musel Honzík začít užívat léky na utlumení.
Honzík potřebuje 24hodinovou péči, nedokáže si sám zajít na záchod, obléct se, udělat si základní hygienu atd.
Je velmi empatický a rozdává radost celému okolí. Co se týče jeho řeči, dělá malé pokroky. Občas se naučí nějaké nové slovo – má svůj vlastní „jazyk“, kterému rozumí pouze jeho okolí. Umí říct základní slova jako máma a táta, pro ostatní věci používá zvuky nebo znaky.
Mezi jeho záliby patří dopravní prostředky a už několikrát se nám podařilo mu zajistit zážitkovou jízdu např. v popelářském autě, traktoru, sanitce či hasičském voze. Dále si rád listuje obrázkovými knížkami a poslouchá písničky. Nejraději si však prohlíží fotky ze zážitků, které prožil a moc rád na ně vzpomíná.
V rámci týdenního stacionáře, který navštěvuje, chodí na hipoterapii a canisterapii. Také chodí do plavání a rozvíjí další a další schopnosti.
Neustále se snažíme, aby Honzík prožil svůj život naplněný, hezký, spokojený, veselý a plný různých zážitků.
