V miminkovském a batolecím věku se zdálo být vše v pořádku. Kromě toho, že Domča jen vokalizoval(tedy vydával zvuky, ale aniž by to byl projev kontaktu tak, jak jej miminka běžně mívají) se vyvíjel jako běžné děťátko. Do roka byl plně kojen. Tehdy byla potíž přejít na láhev. To by se zdálo být běžné, ale u Dominička se časem ukázalo, že to mělo nejspíš spojitost s autismem. Děti s touto diagnózou totiž bývají hypersenzitivní, proto je pro ně mnohdy problém přijmout různé textury, materiály, ale i vůně, chuti, zvuky.....Mohou např. gumový dudlík vnímat až bolestivě, nebo jej může bolet i pohlazení. Úplný zlom k horšímu pak u syna nastal asi ve 2,5letech. Pokud jde o láhev, tak tu nakonec přijmul, ale stala se pro něj tak nepostradatelnou, že ji vyžaduje dodnes. Má ji jako stimul, používá ji i prázdnou. Usíná s ní, v průběhu dne si ji bere a třeba saje jen vzduch.
Hypersenzitivita zasahuje i do oblasti stravování. Dominik patří mezi ty autisty, kteří mají s jídlem velký problém. Není to klasická vybíravost, jaká u dětí bývá. Jde o to, že pro něj jídlo může znamenat bolest, anebo se mu může z mnoha chutí, vůní či textur dělat tak zle, že se s prominutím pozvrací. Dominik toto má s velkou většinou jídel. Dříve zkoušel různé chutě, jedl sám lžičkou. Byl schopen kousat sušenky či piškoty. V současné době toho není schopen, je pouze na vanilkových nutridrinkách míchaných s milkdrinky, také jen vanilkovými. Pije pouze jablečný džus ředěný vodou, a to jen dvě značky.
Problém je i s WC – na malou stranu si sice dojde, ale zadržuje stolici. I toto je velice častá potíž u dětí s autismem, zpravidla to bývá způsobeno jednak velmi citlivou senzorikou, jednak i tím, že dítě vůbec nepozná ten moment, kdy se potřebuje vyprázdnit, anebo si neumí danou potřebu vykomunikovat. To, že nejde na WC samo, může být také dáno mnoha faktory – např. i tím, že dítě po senzorické stránce nesnese ten pocit vyprazdňování.
Dominik je zcela neverbální. Neumí si sám hrát, nezabaví se. Každá snaha o hru je pro něj stresující (pro děti s těžkou formou autismu je každá, i sebemenší, nová situace velice složitá, protože tyto děti prakticky vůbec nerozumí). Zkoušeli jsme obrázkovou komunikaci, ale nepovedlo se, Dominik se na kartičky s obrázky ani nepodíval.
Povahou je syn usměvavý a mazlivý. Ale při nepochopení situací (které je vzhledem k poruše komunikace časté) má sklony k autoagresivitě a heteroagresivitě – jde o stresové chování. Křičí, mlátí do věcí, s věcmi, bouchá se do hlavy, bříška, hrudníku a kouše se do zápěstí.
Domča se neorientuje v místě ani v čase.
Ve škole je Dominik pouze do 12hodin, déle nevydrží.
Se synem žijeme sami, otec se o Dominika nezajímá, nikdy jej neviděl.
Ze všeho výše uvedeného je patrné, že Domča nezvládne jezdit hromadnou dopravou. Je tu ještě další, velice výrazný důvod – syn nezvládne stoupnout si např. v zimě na sníh. I zde jde o souvislost se senzorikou, není o tom, že by si dítě „vymýšlelo“, ono skutečně na ten povrch stoupnout nedokáže. Stoupne si mě na boty a odmítne slézt. Stejně tak z důvodu citlivé senzoriky nezvládne nosit čepici, rukavice apod., což je samozřejmě v mrazech problém.
