Představení sbírky
Jmenuji se Adélka Dudová je mi 13 let. Jsem velmi usměvavá a společenská holčička, která miluje svoji rodinu a pobyty venku. Na to kolik mi je se semnou můj krátký život nemazlil. Už v bříšku u maminky mi bylo ve 29 týdnu těhotenství zjištěno krvácení do mozku. Narodila jsem se ve 38týdnu. Vypadala jsem jako normální zdravé miminko a všichni měli obrovskou radost že se vše obrátí k dobrému. Bohužel se tak nestalo a 6.den po porodu mi byla zjištěna infekce , kdy mi selhalo i srdíčko a já musela být oživována a připojena na plícní ventilaci. Takže jsem nemohla odjet domů s maminkou .Maminka za mnou dojížděla a snažila se mně co nejvíce podporovat. Já jsem ale velká bojovnice a vše jsem překonala a porazila tuto infekci a po dvaceti dnech mně pustili domů. Maminka se mnou doma cvičila vojtovu metodu a docházeli jsme i na intenzivní rehabilitace. Poctivě jsme cvičili a já se pohybově zlepšovala a dokonce to i vypadalo, že nebudu mít trvalé následky. Bohužel život tomu chtěl jinak. V osmi měsících mi bylo diagnostikováno neurologem DMO, epilepsie a okohybná porucha. Od svého narození jsem prodělala 29 hospitalizací. Nikdy to nebylo lehké. Tyto hospitalizace byly buď z důvodů zánětu močových cest, infekce dýchacích cest, prodělala jsem i dva zápaly plic. měla jsem i časté epileptické záchvaty s nutností hospitalizace. No jo jak všichni doma říkají byla jsem tam víc než doma. Doma mám další sestřičky ve Valentýnku 15let, Viktorii10let a Barborku5let a Aničku 1rok. Strašně ráda si s nimi hraju a oni se mnou. Snažím se kreslit ale holky mi sem tam pomůžou, půjčí i hračky a nebo vymyslí nějakou zábavu. To je pak u nás doma veselo. Mám pohyblivou jen jednu ručku a to levou, ale s ní zvládám spoustu super věcí. Ráda se češu, snažím si umýt zuby, když mi nakrájí jídlo jím i vidličkou, lžičkou mi to moc nejde ale snaží ségry mi pomůžou a nebo maminka abych to ze lžičky nevylila. Jsme doma velký babinec který je ale sehraný. Tatínek chodí do práce ,takže veškerá starost je na mamince , zvládá to moc dobře. Vozí mě do speciální školy, kde jsme moc ráda paní učitelku a spolužáky. Velmi ráda pracuji na zadaných úkolech , které mi paní učitelka dává. Zvládám i jemnou motoriku. Takže mi dávají za úkol i složitější věci .Každý den když mě maminka vozí do školy nebo i k lékaři musí mě vyndat z vozíku, který mi poskytuje dostatečnou oporu, jelikož ani nesedím sama a nožky mi taky neslouží. Bohužel jí vůbec nepomůžu. Je to strašná sranda cestovat autem
Komu pomůžeme?
Adélka je ležák a přepravovat ji lze pouze na vozíčku, který musí být polohovací a speciálně upravený pro její potřeby nekoordinuje své pohyby, nemluví, sama se nenají, nenapije, nezajde si na wc jako ostatní a spoustu dalších denních záležitostí, které si zdravý člověk ani neuvědomuje . Velmi často je nemocná, i běžné nachlazení u Adélky přerůstá v zápal plic nebo těžký průběh virózy potřebující hospitalizaci,nebo velmi časté návštěvy u lékaře. Adélka je odkázána na své rodiče 24 hodin denně a to úplně ve všem. Sama nedokáže držet ani pozici v sedě, Dojíždí přes školní rok do speciální školy, kde je velmi ráda a miluje společnost jak spolužáků tak i paní učitelky a asistentek. Ve škole podstupuje i rehabilitaci a různé cvičení, které jí pomáhá zvládat spastické sevření nohou i v pravé ruce. Adélka má levou ruku z části pohyblivou, se kterou se velmi snaží dělat vše, co jí její postižení dovolí.
Protože má Adélka těžké postižení, tak v autě musí sedět připoutána v autosedačce, která jí vzhledem k jejímu postižení nedovoluje komfort při cestování. Hodně už vyrostla do výšky za poslední 3 roky a už je obrovský problém Adélku převážet. Speciální sedačka není řešení jelikož skládání a rozkládání vozíku je velmi náročné a i tak neumožňuje komfort jako vozík, který Adélka používá. Naše současné auto už velikostně nestačí a musí řešit pořízení nového se speciální úpravou.
Mimo cesty na rehabilitace do lázní se snaží žít aktivně, jak to jen jde a když můžou, tak jezdí na výlety, když je Adélka venku velmi si to užívá se svými sourozenci . Bohužel to je i jeden z důvodu, proč pořídit větší auto. Nyní se do auta všichni nevejdeme tudíž je to smutné, ale vždy musí někdo zůstat doma, abychom se do auta všichni vešli. Tudíž společný výlet jsme měli naposledy před třemi lety a nebo když chceme jet na výlet všichni musíme porosit někoho z rodiny, kdo má auto, abychom mohli jet všichni.Musíme sebou brát ale vše potřebné a na to je nutnost velkého zavazadlového prostoru pro převoz vozíčku , který je větší a větší. Také i těžší a těžší na zvedání do auta.
