Těšil jsem se, co přinese léto a užíval si to, jak mě slunce hřeje v kožíšku. Život byl fajn. Jenže pak se všechno ošklivě pokazilo…
Jmenuju se Áron a hrozně moc potřebuji vaši pomoc.
1. června 2021 jsem si utrhl vaz na pravé zadní noze. Musel jsem na operaci, hrozně jsem se bál, ale panička říkala, že to bude dobrý. Doufal jsem, že tohle bude moje jediná operace, že pak se mi noha zahojí a všechno bude v pořádku. Nebylo.
Když se po několika měsících noha znovu otevřela, čekalo mě, moji paničku i pana doktora příšerné zjištění – kost byla z velké části úplně rozežraná. Bylo to, jako kdyby se proměnila v bláto… Během první operace se mi totiž do nohy dostal multirezistentní stafylokok (MRSA).
Pan doktor mi nedával žádnou naději, volal paničce a chtěl mě utratit. Moje máma ve mně ale ani na vteřinu nepřestala věřit a rozhodla se, že udělá všechno pro to, aby mě zachránila.
Jediný způsob, jak bojovat s tou hroznou bakterií, co mi požírala kosti, představoval bakteriofág, který se u nás nedá sehnat. Pro moji paničku ale žádná překážka není dost velká, a nakonec se jí ho pro mě podařilo sehnat v Kyjevě a přes všechny překážky dostat až do Prahy.
Nohu jsem měl v té době zpevněnou kovou konstrukcí, která trčela z kosti ven. Musel jsem užívat spoustu léků, ale bojoval jsem. Každý den s mojí paničkou pro mě byl malým vítězstvím.
Konstrukce se ale postupně začala hýbat, až jsem musel na další operaci. Během té mi pan doktor do zbytku kosti transplantoval kostní štěp z prasete. Několik měsíců jsem musel mít sádru, kterou bylo potřeba třikrát týdně měnit, protože rána byla celou tu dobu otevřená. Na veterině jsem byl tou dobou prakticky jako doma. Teprve v květnu 2022, necelý rok po první operaci, se rána poprvé za celou dobu úplně uzavřela. Byla to velká úleva!
Mohl jsem díky tomu začít chodit na hydroterapie, které mi hrozně moc pomáhají, abych nohu zase rozhýbal. Konečně jsem měl pocit, že se věci obrací k lepšímu. Že to snad opravdu dokážu! Vydrželo to ale jen pár měsíců, než se ta hrozná bakterie dostala i do druhé zadní nohy…
Můj boj tak pokračuje dál, ale já se nevzdávám. Miluju svoji mámu, miluju život. Bez boje nikam neodejdu.
Aron
