Představení projektu

,,Jmenuji se Lusila a byla jsem pověřena, abych vám představila dětskou knížku, Andělínova cesta za splněným snem. Komu jinému by také mohli dát, takový důležitý úkol než mně. Jsem liška a hlavně nejlepší kamarádka skřítka Andělína. Knížka je tak trochu i o mně, ale vezmeme to pěkně po pořádku."

,,Hned na začátek bych chtěla říct, že knížka, Andělínova cesta za splněným snem, byla napsána pro všechny děti, které rády sní a chtějí si své sny splnit. Dokáže to úplně každý. Tlapku na to. Potřebujete jen odhodlání, kupu štěstí, skvělou nejlepší kamarádku, někoho, kdo při vás bude stát a hlavně musíte věřit, že si svůj sen splníte."

,,Já bych vám tak moc ráda povídala o sobě jenže důležitější je teď Andělín. On si to fakt zaslouží. Protože je to skvělý, úžasný skřítek s velkým srdcem, obrovskou odvahou, ale hlavně je to jeho příběh."

Pohádkový příběh, Andělínova cesta za splněným snem se odehrává v době adventu. 

Andělín má oči jako dva modré knoflíky a pod čepicí schovává zrzavé vlnité vlasy. Není ani vysoký, ani malý. Je to takový běžný skřítek, co se velikosti týče. 

Je to velmi hodný, laskavý, ochotný, čestný a zodpovědný tvor. Rád pomáhá, na každém vidí jen to dobré, z překážek se snaží postavit cestu a tam, kde světlo přestává svítit, tam ho zase obnovuje.

Andělín ale není jen tak obyčejný skřítek. Má výjimečné poslání. Je ochráncem dětských snů. Jakmile se dětem zdá nějaká noční můra, přijde na pomoc a zlou noční můru odežene do jezírka zapomnění. Pod polštář pak dá pytlík s mateřídouškou pro klidný spánek a pěkné sny. Andělín se vždycky snaží ze všech sil, aby se dětem zdálo jen to dobré.

Jednoho zimního večera, ve stejný den, jako se narodil Ježíšek, chvátal Andělín na pomoc chlapci, kterému se zdála zlá noční můra. K malému Vašíkovi přiběhl na poslední chvíli a noční můru odehnal,  aby chlapec mohl už dál spát klidně. Kdyby to skřítek nestihl a Vašík se strachy probudil, hrozilo by, že by se Vašík začal bát spát. To by bylo moc špatné. Spánek je totiž pro každého velmi důležitý.

Andělín seděl na posteli, pozoroval, jak Vašík klidně oddychuje, a přemýšlel, co to viděl za oknem v chaloupce, když sem pospíchal. Tak krásně to zářilo! Chvíli dumal nad tím, co by to mohlo být, ale protože ho nic nenapadlo, rozhodl se, že se na to půjde podívat.

Ten večer objevil vánoční stromeček.  Andělín od té krásy nemohl odtrhnout oči. Vůbec nevěděl, že jsou nějaké Vánoce, natož co to je Štědrý den nebo vánoční stromeček. Jen tak tam stál, když v něm pomalu začal klíčit malý sen, jedno přání.

Skřítek si ten večer začal přát, aby mohl pro všechny, které má rád, taky jednou nachystat takovou nádheru!

,,Tak a teď je ten důležitý okamžik, kdy na scénu přichází Apolenka. Bez ní by Andělín nevěděl, že má nějaký sen. Však si to pozorně přečtěte."

Součástí pohádkového příběhu je také Apolenka. Apolenka je anděl, která střeží přání druhých a pomáhá jim, aby se naplnila. Apolenka se poprvé setkává s Andělínem ve chvíli, kdy skřítek sedí na pařezu a sní si o Vílinocích, tak nazývá Vánoce. 

Apolenka sestoupila z nebe, aby skřítka přesvědčila, že věřit ve své sny se vyplácí.

„Andělíne, přišla jsem za tebou, abych ti pomohla tvůj sen naplnit. Tvůj sen je tak krásný! Vždyť si přeješ pro ostatní, aby  mohli uvidět stejnou krásu, jako jsi viděl ty před rokem! Nebo se snad mýlím?“

„Nemýlíš se, Apolenko. Jen jsem nevěděl, že je to můj sen. Byla to taková hezká věc, na kterou jsem rád myslel. Ale kdyby se mi podařilo, aby všichni viděli ten krásný stromeček, byl bych moc šťastný! Jenže já jsem moc malý na to, abych něco takového dokázal,“ sklopil hlavu skřítek.

Bylo mu líto, že on nic takového připravit nezvládne. Apolenka byla ale jiného názoru. Nesestoupila přece z nebe, aby Andělínovi dala za pravdu, že jeho sen není reálný! Přišla za ním, aby mu s ním pomohla!

Apolenka si sedla vedle Andělína na pařez, chytla ho za rameno a povídá: „Andělíne, jsi malý skřítek, ale srdce máš obrovské. Kde je psáno, že malí tvorové nemůžou mít velká přání? Já jsem za tebou přišla, abych ti tvé přání pomohla splnit. Jen potřebuji, aby ses teď rozhodnul. Rozhodnul se, zda uděláš maximum proto, aby se tvůj sen splnil. Abys nachystal Vánoce pro všechny, které máš rád.“

„Apolenko, já mám strach, že to sám nedokážu. Vždyť ani nevím, co to jsou ty Vílinoce.“

„Andělíne, nejsou to Vílinoce, ale Vánoce. Mít strach je přirozené. Každý se něčeho bojíme. A je úžasné, že o svém strachu víš. Znám jednoho chlapce, jmenuje se Jonáš, a ten se také bojí. Má obrovský strach ze spousty věcí, ale překonává se. A holčička jménem Elenka se bojí chodit ze schodů. A myslíš, že se jim vyhýbá? Ne, protože by musela zůstat sedět doma. A co malá Lia, která se bojí, že za ní v noci zase přijdou zlé noční můry?! Já mám, Andělíne, také velký strach. Bojím se, moc se bojím, že ty místo toho, aby sis svůj sen splnil, tak to raději vzdáš dřív, než se o to pokusíš. Sám na svůj sen nejsi. Jsem tu já, abych ti pomohla, a také děti, Elenka, Honzík, Laurinka, Lia, Maxík, Tobík, Jonáš, Vojta, Rozárka, Damián, Oskar a spousta dalších dětí. My všichni jsme tu pro tebe, abychom ti pomohli splnit tvůj sen. Rozhodnout se ale musíš jen ty sám.“

,,Ha! A nakonec jsem tu já, liška, Lusila. Jen tak pro nic za nic se neříká, to nejlepší na konec. Mé jméno už všichni znáte, tak vám řeknu něco málo o svých proporcích, ať si mě můžete lépe představit. Jsem velká jako běžné lišky. Mám oči jako dva černé korálky, čumáček olemovaný bílými chloupky, má náprsenka je bílá jako sníh, a když ji pohladí sluneční paprsky, třpytí se jako hladina rybníka. Bílá náprsenka taky krásně ladí se zrzavou srstí, která mě zdobí všude tam, kde chybí bílá nebo černá. Černou srst mám na tlapkách. Vypadá to, jako bych nosila papučky. Skutečně jen vypadá. Nebo si umíte představit lišku v papučích?"

„Jsem hodná, šibalská, bystrá a přátelská liška. Mě s Andělínem pojí silné přátelství.“

„Andělíne, já jsem liška a ty skřítek. Každý jsme úplně jiný, a přesto jsme nejlepší přátelé, protože jimi chceme být. Nemusíme být stejní, abychom se měli rádi,“ 

Aby si Andělín mohl splnit svůj sen, každý den plní úkoly díky kterým se kousek po kousku posouvá blíž a blíž ke svému cíli. Díky těmto úkolům připravuje vše, co je potřeba pro uspořádání Štědrého dne. Nejen, že plní úkoly, aby uspořádal Vánoce, ale také překonává různé překážky, které se na cestě za jeho snem objeví. 

,,Například jednou večer řeknu Andělínovi, co si myslím o celém jeho snu. Nebyla jsem na něj zrovna milá. Jenže JÁ jsem se o něj moc BÁLA. Bohužel jsem nedokázala držet jazyk za zuby. Ale hlavně to byl můj strach a neměla jsem tím krmit Andělína. To se prostě nedělá. Jenže občas ty slova vyletí dřív než si uvědomíme, zda bychom je měli říkat."

Andělínova cesta za splněným snem není jen motivační dětská kniha, ale slouží také jako adventní kalendář.

 Tato kniha má za úkol sytit rodiče a děti jejich společným časem. Náš čas je totiž ten nejvzácnější dárek, který můžeme druhému dát.