I když jsem vlastní hudbu chtěl dělat odjakživa, cesta až sem nebyla jednoduchá. Základy hudebního vzdělání, které mě však zase záhy opustily, jsem získal už jako malý na violoncello (místy ho uslyšíte i na albu). Má hudební kariéra pokračovala směrem do metalu, u kterého jsem částečně zůstal dodnes. Nejprve jako basák a později jako kytarista jsem se potloukal undergroundem a poznával, jak velkou svobodu hudba člověku přináší.
Časem jsem ale cítil potřebu vyjádřit se i jinak. Minimalistická kombinace zpěvu a akustické kytary mě chytla během covidu a dodnes už neopustila. Písničkařinu tak dnes v současnosti jako vůbec nejupřímnější způsob hudební tvorby, jen ji pojímám trošku jinak než jako klasický folk či pop.
Mám rád dramatickou hudbu, která má hloubku a zároveň spojuje člověka s tím, co jej dalece přesahuje. V textech se mi kromě impresionistického zachycování každodenních pocitů objevují i témata z východní filosofie a myšlenka, že to nejlepší, co může člověk se životem dělat, je podívat se dostatečně hluboko do vlastního nitra.
