Pomohli jste Anetě zakoupit vozíček

Jmenuji se Aneta Gavendová, je mi 33 let a narodila jsem se v 7. měsíci těhotenství a mám dětskou mozkovou obrnu. Finanční částku potřebuji vybrat na nový aktivní vozík, neboť se můj zdravotní stav zhoršil a již nejsem schopna chůze o berlích. Na vozík nepřispívá v celém rozsahu zdravotní pojišťovna. 
Cílová částka sice již byla vybrána, ale budu ráda, pokud sbírka poběží i nadále. Jestliže se vyberou další finance budou použity na ostatní potřebné pomůcky, které mi ulehčí život a o nichž jsem psala níže. Jde o elektrický pohon k aktivnímu vozíku, gelový podsedák do vozíku. Dále na úhrady za sociální službu – osobní asistence a na financování fyzioterapií ramene nad rámec zdravotního pojištění. 

S mým postižením se potýkám již od narození. Dětská mozková obrna nejvíce zasáhla moje tělo po fyzické a zrakové stránce. Mám postiženy všechny 4 končetiny. Jedno oko slepé a na druhém 5 dioptrií, kdy nosím kontaktní čočky nebo brýle. Naopak po mentální stránce jsem zcela zdravá a tato oblast zůstala nezasažena.

I přes tento handicap jsem zvládla vystudovat běžnou střední školu, se zaměřením na sociální oblast, kde jsem byla zcela bez potíží začleněna. Následně jsem pokračovala ve studiu na VŠ na pedagogické fakultě, ze které jsem ale odešla, protože daný obor nesplňoval to, co jsem od něj očekávala. Proto jsem se rozhodla pokračovat ve studiu, která se týkala sociální oblasti a šla jsem studovat sociální práci na VOŠ. Tuto školu jsem úspěšně dokončila a zakončila absolutorium s titulem DiS.

Po ukončení studií jsem se sociální práci věnovala i v zaměstnání. Pracovala jsem na různých pozicích, např. jako kontrolor sociálních služeb, poradce v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením, úřednice a poradkyně v oblasti zaměstnanosti na Úřadu práce ČR. Snažila jsem se být plnohodnotně začleněna do společnosti.

Dříve jsem byla schopna ujít kratší vzdálenosti o francouzských berlích a na delší vzdálenosti jsem využívala obyčejný invalidní vozík, který je ale již 17 let starý a pro mě už zcela nevyhovující, viz. fotky v úvodu. V rámci fotek jsem vložila pro představu i fotku vizualizace nového aktivního vozíku, který mám od firmy Küschall vybraný i zaměřený.

Před 3 roky se můj zdravotní stav výrazně zhoršil. Vlivem zdravotního postižení, přetížení ramenního kloubu berlemi a celkovým poškozením kloubu mi začalo rameno vypadávat z kloubní jamky. Byla tedy naplánována operace s tím, že se poté vše zlepší a já se po cca 4–5 měsících vrátím do práce na Úřad práce ČR, který byl mým posledním pracovním místem a kde jsem byla moc spokojena. Bohužel osud tomu chtěl nejspíš jinak. Z jedné plánované operace ramene jich bylo dalších šest a pořád nejsem u konce a další operace mě čekají. Momentálně mám v ramenu totální endoprotézu. Bohužel mezitím jsem musela díky těmto zdravotním komplikacím odejit ze zaměstnání. Ruka a rameno doposud není funkční. Tudíž ji nikam nezvednu a nejsem schopna se s ní opřít o berle a samostatně chodit. Jsem tedy plně odkázána na invalidní vozík a v běžných činnostech na pomoc druhé osoby.

Další operace má tedy nejistý výsledek, ale doufám v to, že aspoň po bytě se díky ní budu moct pohybovat o berlích. Nicméně nic už nebude jako dřív a na delší trasy a plně exteriéru budu již odkázána na vozík. Pokud operace nepomůže, což se vlivem velkého poškození a opakovaných operací a celkově těžkých nenávratných degenerativnich změn na kloubu dost reálně může stát, tak již na vozík budu odkázana zcela a po zbytek života.

Můj běžný den vypadá nyní tak, že se snažím být co nejvíce aktivní a soběstačná, nicméně se vším potřebuji pomoc druhé osoby. Když z důvodu špatného zdravotního stavu nemůžu chodit do práce, snažím se žít s pomocí asistentek a asistentů ze služby osobní asistence z organizace Domov pro mne a za pomoci rodiny plnohodnotný život. Díky nim si mohu dojít na nákup, fungovat v domácnosti, jít k lékaři, na rehabilitace, procházky atd.

Avšak dosavadní vozík není uzpůsoben na dlouhé a každodenní sezení. Bolí mě z něj záda i hýždě, je těžký, neskladný, nemůžu se na něm pohybovat samostatně, není odlehčený a odpružený. A v neposlední řadě se s ním špatně manipuluje i mým asistentkám a asistentům. 

Peníze z této sbírky budou použity na nákup aktivního invalidního vozíku švýcarské značky Küschall. Jde o aktivní vozík Küschall Champion, který bude lehký, skladný, bude mít odpružená kola i tělo. Má taky řemínková záda, tudíž se mi na něm bude líp sedět a záda budou mít větší komfort. Díky absenci bočnic se budu moct na vozíku pohybovat samostatně. A lepší pohyblivost a manipulace bude díky novému vozíku zajištěna i mým asistencím.

Na tento druh vozíku mi zdravotní pojišťovna přispěla částkou 65 000kč, nicméně celková částka vozíku vychází na necelých 122 000kč, takže zbývající částku si musím zajistit sama. A je možné, že se částka ještě i něco zvýší .V ceně ještě není zahrnut podsedák, který bude taky potřeba.

Díky novému vozíku bych byla samostatnější, celkově mobilnější, ulevilo by se mi od bolestí a život by byl jednodušší. Nejen na každodenní činnosti, ale i výlety do přírody, na festivaly nebo i k moři.

Pokud se nepodaří vybrat cílovou částku, tak bych výši vybrané částky použila na nákup aktivního vozíku a zbytek částky bych si musela zajistit přes další nadace.

Když se naopak vybere částka vyšší než bylo v plánu, použila bych ji na úhradu rehabilitací ramene, na které docházím, úhradu faktur za sociální službu – osobní asistence, které naplno využívám. A i když  se mi zhoršil zdravotni stav, byl vyhodnocen lékařskou posudkovou službou za zlepšený a byl mi snížen příspěvek na péči. Takže je pro mě o to těžší a složitější si hradit osobní asistence.
Pokud by byla částka opravdu vyšší, pak si plánuji pořídit elektrický pohon. Který by se mi hodil do města i na výlety a nemusel by mě pořád někdo vézt. Ale to už předbíhám, nejdříve je třeba si zaopatřit nový vozík.