Někdy se člověk narodí s mimořádným darem, mimořádným talentem.
Celý život si říkám, že je na mně něco jinak. Celý život vnímám zvláštní jednotu uvnitř sebe. Až relativně nedávno mi došlo, že za to může hudba.
Jako houslistka jsem většinou odkázaná na spolupráci s dalšími hudebníky. Těch krásných spoluprací bylo mnoho a každá z nich mi přinesla velkou zkušenost.
Čím dál víc se ve mně ale prohluboval pocit vytvořit něco vlastního. Svůj hluboko ponořený prostor, kde budu moci plout ve svých obrazech a mluvit svým jazykem. Bez kompromisů.
Jak zní vlastně můj hudební jazyk?
Hypnotická hudba s prvky folklóru a klasiky. Jemný hlas melancholicky komentuje všední i nevšední vjemy ze života. Za doprovodu houslí v barevných vrstvách od ambientu po intenzivní zkreslený zvuk kytarových efektů.
Jak deska vznikala?
S covidem a porodem první dcery nastalo vzduchoprázdno, které ve mě probouzelo větší a větší kreativní přetlak.
Vymyslela jsem koncept. Byl postavený na ženských archetypech v tarotech. Vzala jsem si vždycky kartu a intuitivně začala tvořit a hrát si. Myslela jsem si, že deska určitě musí být anglicky, aby se dostala k více uším a byla smířená s tím, že si ji nechám otextovat.
Další věc – koho si vzít jako producenta. Dlouho jsem zvažovala několik možností až jsem čím dál víc nabývala pocitu, že by to měla být žena.
Náhle mi do života vstoupila Ema. Můj velký idol, zpěvačka, jejíž hlas mě provází od puberty a dokonce se podle ní jmenuje můj pes. Oslovila jsem ji a ona řekla ano. Taky řekla, že by deska měla být v češtině.
„Ale já jsem 8 let nic nenapsala. Píšu, jen když se z něčeho potřebuju vypsat a poslední roky jsem ve stabilním zenu.“
Protože Ema je především zpěvačka, domluvily jsme se hlavně na vokálním vedení. Nahrávala jsem si nápady, zatímco jsem v liduprázdných ulicích tlačila kočárek a posílala jí to a Ema mi neustále opakovala, ať už natočím aspoň nějaká dema.
Budu potřebovat ještě druhého producenta. Někoho technicky znalého a na stejné vlně. Chvilku jsem mapovala terén až mě napadl Honza Čtvrtník. S Honzou se známe roky, spolupracovali jsme na několika představeních, dělali spolu divadelní festival, dokonce jsme spolu i chvilku bydleli. Je to jeden z nejtalentovanějších a nejcitlivějších lidí, co znám.
Poslala jsem mu materiál a přišla mi krásná reakce. To pro mě bylo odpovědí, že to má být on.
Pro oba dva je to producentský debut. Ta neposkvrněnost a nezaujatost je pro mě víc než speciální.
Člověk si žije klidným životem a myslí si, že už ví věci a najednou je zase na začátku v komunikaci, vztazích.. najednou zase nezná odpovědi. A tak jsem se i já zamotala, zase se setkala s dávno zapomenutými démony a ocitla se zase na začátku. A začala jsem psát. S každým slovem se měnil původní koncept desky na osobní výpověď – cesta k miminku, vztahy, nevyužitý potenciál, komunikace..
Až zpětně mi došlo, že jsem vlastně od tématu zas až tak neuhnula. Že i archetypální žena řeší podobné věci.)
Samotný proces natáčení to vlastně jen zpečetil. Když jsme se poprvé sešli a začali nahrávat, byla jsem už totiž těhotná. Jen jsem to ještě nevěděla. S odstupem času jak se bříško zvětšovalo, se zmenšovalo, jak se mnou témata rezonovala a já od nich nabývala větší odstup.
Takže pozorný posluchač může slyšet malinkaté odchylky v mém projevu ( a dechové kapacitě.))
Poslední nahrávání u Honzy Balcara proběhlo na sklonku 9. měsíce. S Honzou dělám dost intenzivně v Cirk La Putyce a cítím se u něj ve studiu jako u sebe doma. Proto mu mile ráda svěřím mix.
Když jsem se pak posadila v ateliéru s Bet Orten a začali jsme řešit vizuál k desce, bylo mi jasné, že si tvořím svůj magický prostor a že do něj přicházejí opravdu lidi stejného druhu. Bet naprosto nacítila esenci mé hudby a mě. Hned po konci šestinedělí jsme spolu nafotili fotky a natočili klip k desce. A fakt se tam děly věci.
Jsem neskutečně vděčná za tenhle tým lidí kolem sebe. Mám v jejich práci plnou důvěru a chtěla bych jim i adekvátně zaplatit. Ovšem nastavení rodičovských příspěvků v této zemi moc nenahrává ke splnění jednoho snu. Proto potřebuji Vaši pomoc.
Pár vět na závěr..
Možná si říkáte, že jako novopečená maminka bych měla kojit a starat se o miminko a ne vydávat desku. Pro mě je to ale zpečetění toho všeho.
Důkaz, že jako matka jsem nepřestala být hudbou a jako hudba nepřestávám být matkou.)
