Už bych chtěl mamce utíkat

Ahoj, říkají mi Jonýsek a jsem veselý kluk. Na dortu jsem v květnu sfoukl svíčku s číslem 3. Narodil jsem se mamince jako vymodlený prvorozený chlapeček v jejích 44 letech.

Na začátku bylo všechno v pořádku. Sice se mi nechtělo moc pít mateřské mléko, ale jinak jsem nejevil žádné známky nemoci či opozdění. Od 3 měsíce si maminka všimla, že můj vývoj zaostává. Nefixoval jsem. Nepoužíval ručičky, jak bych měl. Neměl jsem na to sílu. Mám hypotonii a hypermobilní klouby, takže když se snažím, tak se mi rozjedou nožky. Ještě nemluvím, ale zvuky už dokážu vydávat celý den. Prý se při tom randálu nedá koukat na televizi :)

Když je mamka v práci, tak mě hlídá babička a děda. Všude se mnou jezdí těžký zdravotní kočárek.

Klukovi, co si hrozně rád hraje s hračkami a mazlí se s mamkou, ale zatím se jen plazí. Když jdu s mamkou plavat, tak se ve vodě snažím vstávat, ale na suchu mi to nejde, proto bych měl více „posilovat“. Mamka, babička i děda se snaží, abych pořád něco dělal. Chodíme plavat, jezdím na koni, do lázní a někdy na neurorehabilitace. Rád se vozím v kočárku, když jdeme na procházku.

Ale všude musí dospěláci nosit mě i přenášet těžký kočárek z auta a do něj a s tím bych jim chtěl pomoci. Zatím mám plínky a už mám i průkaz ZTP/P, ale jsem bojovník.

Mamka našla lehčí kočárek, který je pro mě vhodný a mamce, babiččce a dědovi by usnadnil manipulaci s ním. Peníze ze sbírky budou použity na lehčí zdravotní kočárek EOI, který máme doporučený od lékaře.

Každou korunu vybranou nad 40 % sbírky mamka použije na intenzivní neurorehabilitace, které mi pomáhají v zesílení svalů a rozvoji motoriky. Intenzivní neurorehabilitace bohužel nehradí pojišťovna. Vím, že jednou chodit budu. Mamka už se nemůže dočkat, až to bude a budu jí utíkat :)

Pokud by se vybralo méně peněz. Bude méně rehabilitací, případně budeme hledat levnější lehčí kočárek.