Ahoj, říkají mi Jonýsek a jsem veselý kluk. Na dortu jsem v květnu sfoukl svíčku s číslem 3. Narodil jsem se mamince jako vymodlený prvorozený chlapeček v jejích 44 letech.
Na začátku bylo všechno v pořádku. Sice se mi nechtělo moc pít mateřské mléko, ale jinak jsem nejevil žádné známky nemoci či opozdění. Od 3 měsíce si maminka všimla, že můj vývoj zaostává. Nefixoval jsem. Nepoužíval ručičky, jak bych měl. Neměl jsem na to sílu. Mám hypotonii a hypermobilní klouby, takže když se snažím, tak se mi rozjedou nožky. Ještě nemluvím, ale zvuky už dokážu vydávat celý den. Prý se při tom randálu nedá koukat na televizi :)
Když je mamka v práci, tak mě hlídá babička a děda. Všude se mnou jezdí těžký zdravotní kočárek.
