Adrianka je čtrnáctiletá malá slečna, která měla velmi těžký start do života. Narodila se s vrozenou cytomegalovirovou infekcí a tři měsíce bojovala o život na jednotce intenzivní péče. Věděla ale, že to musí zvládnout, protože na ní čekala její úžasná milující rodina – rodiče a tehdy pětiletý bráška a tříletá sestřička. Také určitě věděla, že má na tomto světě své nezastupitelné a jedinečné místo a schopnost ukázat všem kolem sebe, o čem život doopravdy je a jak je důležitý každý prožitý moment.
Přestože Adrianka stále dělá pokroky, byť malé a s vrstevníky neporovnatelné – sama nechodí, jen s dopomocí, umí sedm slov, umí velmi dobře neverbálně komunikovat a se všemi činnostmi a potřebami je závislá na svém okolí – je každodenní péče o ní pro její maminku stále náročnější, o to více teď, kdy kvůli svým zdravotním komplikacím nemůže fungovat naplno jako dříve.
Největší problém je pohyb s Adriankou po schodech. Nahoru vyleze po čtyřech nebo vyjde s pomocí díky zpevňujícím ortézám. Dolů je to ale mnohem horší nebo v situacích, kdy je Adrianka nemocná, slabá a není jí dobře. A protože bude stále těžší a těžší, bude i pro pečující osobu, tedy především maminku, cesta po schodech ať už nahoru či dolů náročnější. Nejpraktičtějším a nejbezpečnějším řešením by byl výtah.
