Jmenuji se Míša, je mi 27 let. Narodila jsem se s vrozenou vývojovou vadou obou dolních končetin a částečně i horních končetin, a tak jsem už nějaký čas na vozíku. Můj současný mechanický vozík je už ale příliš unavený na to, aby mi stačil a já se mohla dál svému životu a povinnostem věnovat na plno, proto přišel čas na to pořídit si nový. Sama na něj neušetřím i přes to, že pracuji, částka je pro mě neúnosná a proto se obracím na vás a budu všem moc vděčná za to, že mi pomůžete k novému vozíku a já budu moci dál fungovat, tak jak chci a potřebuji.
Komu pomůžeme?
Dovolte, abych vám v následujících pár odstavcích prozradila něco o mém životě. Vždy mi bylo jasné, že se jednou budu věnovat práci s lidmi. Vystudovala jsem vše potřebné a nyní pracuji jako sociální pracovnice, přesněji konzultantka ve službě Sociální rehabilitace v Asistenci o.p.s. Je to profesní splněný sen, jednak prací pro tuto organizaci a také náplní práce. Pracuji s lidmi s tělesným a kombinovaným postižením, pohybuji se v jejich přirozeném prostředí, a tak je moje práce převážně v terénu. Spolupracujeme ve všech oblastech běžného života od bydlení, přes práci, kamarády až po hledání a plánování potřebné péče. Více o tom jak pracuji se dozvíte ve videu.
Kromě sociální práce je další mojí náplní života sport. Již 8 let hraji sport s názvem Powerchair hockey, což je jediný kolektivní sport pro osoby s těžkým tělesným postižením na našem území. Před šesti lety jsem se zapojila do vedení organizace Spolku Flor-in, pod kterým hraji. Již čtyři roky jsem předsedkyní této organizace. Naše organizace je založena na principu dobrovolnické činnosti, a tak i já jako předsedkyně svoji funkci a práci vykonávám bez nároku na finanční odměnu. V loňském roce jsem se zároveň stala zástupkyní hráčů v České federaci Powerchair hockey. Snažím se svoji práci dělat tak, abych za svými hráči viděla vždy nejdříve sportovce a až na druhém místě osoby s nějakým typem postižení.
Snažím se o aktivní trávení svého volného času. Ráda sportuji, věnuji se v posledním roce hodně svému seberozvoji hlavně po fyzické stránce, a tak hodně posiluji a cvičím, aby moje fyzička byla vybavena tak, abych zvládala vše, co chci. Ráda chodím na procházky a výlety a nebráním se žádné sportovní aktivitě.
Ke svému běžnému životu využívám dva vozíky. Vzhledem k tomu, že moje práce sociální pracovnice obnáší každodenní cestování po celé Praze, pohybuji se v práci na elektrickém vozíku. Fyzicky by to na mechanickém vozíku bylo nesmírně náročné. Pro svůj běžný život ale i pro práci potřebuji kvalitní mechanický vozík. Občas se přece jen na mechanickém vozíku člověk na nějaká místa lépe dostane. Využívám ke svému pohybu často i auto, a tak si lehký vozík budu moct snáze nakládat do auta.
