Jsem vášnivý sportovec, žiji aktivní život a zkoušení nových věcí mi není cizí. V létě se proháním na handbiku, především v Krkonoších a Českém ráji, vyjel jsem i na Ještěd. Na raftu sjíždím řeku a pádluji na kajaku. V zimě sjezduji na monoski a běžkuji ve stopě především v Jizerských horách.
Na vozíku jsem ujel maratón. Letěl jsem vrtulovým letadlem. Před koronavirem jsem hrál basketbal, trápil tělo v posilovně a chodil plavat do krytého bazénu. A třeba také poprvé letěl dopravním letadlem – s kolegy a kamarády na krásný prodloužený víkend do Barcelony. Mám rád kulturu. Chodím do divadla, do kina a na koncerty.
Sám jsem potřeboval svého času hodně pomoci a podpory, tak se teď snažím předat pomoc zase dát. Dvakrát jsem jel jako člen týmu Skládačky charitativní závod 2222 km/111 h. Zároveň jsem Dobrým andělem, podporuji nadaci, která pomáhá především dětem s onkologickým onemocněním.
Můj současný vozík je těžký (14 kg). U vozíčkářů nahrazují ruce nohy. Při nakládání a vykládání vozíku z auta i při běžné jízdě na vozíku dochází k nadměrnému přetěžování svalů horních končetin a také krčních a zádových svalů. Je mi 44 let. S věkem sil ubývá a každé kilo je znát. Představte si, že několikrát denně musíte vsedě ze země zvednout do úrovně ramen dvě balení matonek. To si člověk hodně rychle uvědomí, že jeden balík by byl o tolik snazší. Zejména, když nemládneme. A co ještě před 10 lety nebyl problém, se nyní na mých zádech začíná projevovat.
