Viktorka potřebuje podstoupit operaci těžké skoliózy, která jí dává naději na lepší život, protože plíce by dlouhodobě Viktorčin současný zdravotní stav nemusely unést.
Komu pomůžete?
"Jmenuji se Viktorie a narodila jsem se na Slovensku.
Rodiče se z mého narození velmi těšili, přestože jsem se narodila předčasně s nevyvinutými plícemi.
Lékaři tehdy museli rychle jednat a já byla napojena na kyslík. Tehdy začala moje cesta. Velké možství kyslíku naráz mi způsobilo rozsáhlé krvácení do mozku – třetího stupně na pravé a čtvrtého stupně na lévé straně. Okamžitá prognóza bylo mentální a fyzické postižení, naštěstí jsem skromná a spokojila jsem se jen s tím fyzickým.
Speciální cvičení pohybového ústrojí byli na denním pořádku. Jako všichni rodiče i ti moji pro mě chtěli jen to nejlepší, a tak jsme se v roce 2007 přestěhovali do Irska.
I když jsem neuměla chodit, byla tak nejrychlejší ze všech vrstevníků – dostala jsem svoje vlastní vozidlo, můj první elektrický vozík. Všechno se zdálo super. Táta mi říkával „Máš talent jsi lepší řidička, než já.“ Radost bohužel netrvala dlouho.
Tím, že jsem byla sedící a přesouvala se jen na vozíku, nebo rukou mého táty, tak se moje klouby nevývijely správně. Přišly první bolesti a v osmi letech i moje první operace bederních kloubů. A tak moje cesta pokračuje dále, ale už jen z kopce…
V deseti letech přibyla do mojí sbírky další diagnóza – skolióza. Konzultace s lékařem o mojí budoucnosti byly a stále jsou nekonečné, ještě horší je čekací doba a systém v rámci operací v Irsku.
Namísto čekání v řade na zmrzlinu čekám na operaci, která mi může zachránit život. I když lékař vyslovil větu, že „moje skolióza nemá vliv na moje orgány a nepotřebuji kapacitu plic, protože nebudu nikdy utíkat na autobus“, tak naše zkušenost je jiná.
Sama vím moc dobře, že skolióza umí nejen ohnout záda, ale i odebírat kyslík z mojich plic, vyvinout tlak na moje srdce a vzít chuť do jídla a ukradnout úsměv z tváře
