Jsem maminka samoživitelka a mám dcerku Leu. Lea je veselá třináctiletá slečna, jen se bojí naplno se smát. Od chvíle, kdy se jí začaly křivit zoubky, usmívá se jen tak napůl. Teď už na sebe zoubky hodně tlačí, překrývají se a bolí. Někteří spolužáci jejího strachu a komlexu využívají, rozesmívají ji, fotí ji. Její fotografie si posílají po sítích a ve skupinách. Leccos jsem ve výchově nezvládla, stejně jako některé situace. Moje chyby a sociální situace, kterou Leonka vnímala v dětství, se na ní podepsala psychickou poruchou.
Komu jste pomohli?
S dcerou jsem zůstala sama už v těhotenství. Byla jsem mladá, hloupá, naivní. Odešla jsem ze střední školy rovnou do zaměstnání. Vlivem mého základního vzdělání, špatně vedenému boji s nízkým příjmem, dluhy a nemožnosti vzdělání si dodělat, se dnes točím v bludném kruhu, který maří mé snahy důstojně žít a šetřit na nečekané výdaje.
Leonka je velmi citlivá na kritiku a nepřijetí kolektivu, má nízké sebevědomí, bývá terčem šikany. Nyní budeme dojíždět na psychoterapii do Prahy, kde má Leonka šanci se z psychické poruchy úplně vyléčit a kde nás také přijala ortodoncie. Moc ráda bych Leonce zajistila, aby se mohla zase autenticky smát, aby nabrala sílu věřit. Bojuji o změnu našeho života už více než deset let, nicméně Leonka potřebuje terapii i rovnátka co nejdříve, nechci, aby doplácela na mé chyby a neúspěchy a aby v tak důležitých věcech musela čekat, zda a kdy, se mi povede vyhrát nad více než deset let starými chybami. Leonky tatínek je diabetik, má zdravotní potíže, a přesto se snaží dát dceři možné maximum.
O Lee
Leonka má sociální anxiózní poruchu, vznikající v dětství. Často jí trpí děti, které v útlém dětství zažijí úmrtí v rodině, špatně snášejí změnu prostředí, odloučení od pečující osoby vlivem například hospitalizace, u některých citlivějších dětí bez jistot, i nástup do školky či školy. Jedná se o úzkosti, deprese, strach, strach z kolektivního či sociálního vyloučení, pocity neschopnosti řešit situace, zůstávat v současné situaci – většina těchto problémů pochází z mého tehdejšího stylu života – bála jsem se, jak se o nás postarám, jak zajistím finanční prostředky na bydlení, léky, jídlo, kroužky, často jsem se sama litovala, padala jsou hlouběji do dluhů, než jsem byla znovu schopná zkusit najít další cestu ven z rozevírající se pasti.
Leonka se v pozdějším věku snažila sama přijít na nějaký nápad, jak náš život změnit a cítila se zodpovědná za vše, co jsem nezvládla, neustála, nebo nevědomě přenesla na ni. Cítí vinu za každou věc, kterou pro ni koupím navíc, za každou práci, do které – „kvůli ní“, nemohu nastoupit… Neměla jsem tušení o emočním vývoji dítěte, o pochopení emocí. Udělala jsem mnoho chyb, kdy jsem si nevšimla, jak moc se Leonka snaží být dospělá, spoluzodpovědná, nápomocná… a přebírá tak na sebe dospělou zodpovědnost a mnohem větší náklad, než by dítě mělo mít a cítit.
Štafeta, která se generace dědí v podobě nižšího vzdělání, vyloučení a minimálních příjmů, zatížených dluhy, bez možnosti druhé šance na život, snad u Leonky skončí. Moc bych si přála, aby do svého dospělého, samostatného života, jednou vkročila zdravá a sebevědomá, aby nedělala to, co se ode mě ve svém dětství naučila.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Dary od vás měly být původně použity na uhrazení rovnátek a na dojíždění do Prahy, případně na úhrady dalších zákroků po nasazení fixních rovnátek pro Leonku, což si bohužel finančně nemohu dovolit.
Ozvali se nám ale ze Světa rovnátek, že Lee nabízí rovnátka zdarma! Moc jim za to děkujeme! A peníze od vás, dárců, použijeme na dojíždění do Prahy.
Věřím, že se Lea bude smát stejně, jako dřív!
