Kdo jsme?
Jsme hudební soubor Musica Florea. Vznikli jsme už v roce 1992 a zabýváme se autentickou interpretací staré hudby na dobové nástroje. Proto studujeme dobové prameny, estetiku a kreativně oživujeme zapomenuté interpretační styly.
Proč to děláme?
Protože se chceme přiblížit původnímu záměru skladatele, znít tak, jak skladba mohla znít ve své době. Nekoukáme jen do not, chceme vidět trochu dál… I proto hrajeme na historické nástroje nebo jejich kopie, bádáme v archivech, objevujeme nová díla a informace – chceme vám zkrátka předat poselství skryté v notách.
Antonín Dvořák
Náš oblíbený skladatel je Antonín Dvořák, jeho symfonické tvorbě se věnujeme již 18 let. Letos chceme odhalit emoce ukryté také v jeho oratoriu Stabat Mater, op. 58, pro sóla, sbor a orchestr. Dvořák dílo tvořil v době velké životní tragédie, která se propsala do již tak hluboce procítěné kompozice.
„Stabat Mater ústí do naděje navždy obnoveného a vzkříšeného lidského života. Směřuje k věčné blaženosti všech, kvůli kterým Bohorodička stála pod křížem, na kterém byl přibit její Syn. Právě kvůli této symbolice jsme se rozhodli Dvořákovým dílem promluvit k publiku,“ uvádí dirigent souboru Musica Florea Marek Štryncl.
Naději potřebuje každá lidská bytost…
Pomůžete nám společně zpřítomnit původní – romantickou interpretaci Dvořákovy hudby?
Antonín Dvořák je ve světě jedním z nejhranějších českých skladatelů. Považujeme jej za stěžejního umělce našeho hudebního dědictví v mezinárodním kontextu.
- Pomozte nám vytvořit světovou premiéru nahrávky Dvořákova oratoria Stabat Mater v autentické interpretaci na dobové nástroje, která bude trvale přístupná.
- Zachyťme společně něco jedinečného. My vám toto dílo zazpíváme a zahrajeme tak, jak ho neznáte. Natočíme CD, které upoutá každého pojetím Dvořákovy hudby, které by lahodilo uchu samotného autora.
Natáčeli jsme 29. března 2021 v Kulturním a sportovním centru Na Chrupavce v Líbeznicích u Prahy. Ale od natočení k publikovatelné nahrávce je ještě kus cesty.
Pokud nás podpoříte, vytvoříme nejen něco unikátního, ale bude to i velká pomoc pro náš soubor v těchto nejistých časech.
Pro ty, kteří chtějí vědět víc
Díky dobovým svědectvím víme, že Antonín Dvořák byl i jako interpret velkým zastáncem tzv. flexibilního tempa, které by se dalo vystihnout slovy raných romantiků tak, že “metronomický údaj platí jen pro několik prvních pár taktů“. Ale ani toto nebylo pravidlem. Základní tempo skladby mohlo začít až po odeznění „úvodu“, který mohl mít díky svému odlišnému charakteru i odlišné tempo. Když Dvořák prvně v Anglii dirigoval své Stabat Mater, doboví kritici poukazovali na to, že hýbe s tempy, aniž by tyto změny byly zapsány v notách.
Již od konce 18. století máme k dispozici velké množství zpráv, za jakých „okolností“ se může či má zpomalovat nebo zrychlovat, kdy se má takřka zastavit hudební tok, nebo kdy se má hudební souhra arytmicky rozvolnit. Spolu s typickými romantickými výrazovými prostředky (portamenta, ozdobná glissanda a vibrato, intonační různorodost) se i tyto tempové modifikace v průběhu 20. století začaly vnímat jako „chyba“, která se musí potlačit nebo dokonce odstranit. Z interpretace děl 19. století se pak nutně vytratiči utopickou rytmickou a tempovou „přesností“. Tato nahrávka vrací romantickýmla „romantická muzikalita“, které vládly rozmanité emoce a vášně a které byly potlačovány strohou „pompézností“ skladatelům to podstatné – romantickou interpretaci.
