Justýnčin příběh
Jmenuji se Justýnka a příští rok v březnu mi bude 9 let. Můj příchod na svět byl hodně náročný, narodila jsem se předčasně v 37 týdnu s těžkou hypoxií a prvních pár dní nebylo vůbec jisté, jestli ten start ustojím. Když mě pouštěli z nemocnice, tak už naši věděli, že to se mnou není úplně v pořádku, protože magnetická resonance prokázala poškození mozku. Mamka se mnou pak do osmého měsíce cvičila Vojtovu metodu, díky tomu teď normálně chodím, protože lékaři měli podezření na diparézu.
V sedmém měsíci jsem byla na vyšetření sluchu, které potvrdilo těžkou vadu – kompenzovatelnou sluchadly. Dostala jsem sluchadla, která ale na mou vadu nestačila. Našim se pak v mých 3 letech podařilo sehnat jiná, mnohem kvalitnější, která mám doteď. A právě o to jde..
Potřebuji výkonnější sluchadla, která bohužel stojí spoustu peněz. Měla jsem je na týden vypůjčená na zkoušku a bylo to skvělé. Mohla jsem si povídat s lidmi kolem mne, bez toho aniž bych se pořád ptala, co říkají. Ta nová sluchadla uměla vygenerovat šumy a silné zvuky kolem mě a já pak nebyla tak moc unavená.
Chodím totiž do normální školy, protože jsem se díky neustálému procvičování logopedie naučila normálně mluvit a dobře odezírám. K mým stávajícím sluchadlům mám ještě přístroj, který se jmenuje ROGER PEN. Díky němu slyším paní učitelku přímo do sluchadel. Bohužel ten, který používám teď, nepasuje k těm novým lepším sluchadlům. Bude potřeba jej také koupit a je hodně drahý.
Nová sluchadla by mi můj život v mnohém usnadnili. A nejen mně, ale i všem kolem mě. Moc bych si to přála.
