2. května 2021 se na nebi rozsvítila další hvězdička… hvězdička milovaného manžela a tatínka Romana. Před rokem a půl zasáhla rodinu velmi smutná zpráva, Roman vážně onemocněl. Ač bojoval ze všech sil, nad rakovinou se mu nepodařilo vyhrát. Ve věku 44 let tak navždy opustil svou milovanou ženu Mirku a tři syny – Samuela a malá dvojčátka Tobiase a Patrika, pro které nyní začíná nelehké období.
Touto sbírkou chceme pomoci v těžké životní situaci Mirce a jejím dětem. Je před nimi velmi dlouhá cesta. Kluky čeká mnoho mezníků v životě, než se postaví sami na vlastní nohy. A na mamince Mirce nyní bude veškerá péče, starosti a povinnosti hned třikrát.
Roman
Roman byl čestný a pracovitý člověk, výrazně společenský, kamarádský a komunikativní. Rád se zapojoval do zábavy, byl vstřícný a ochotný pomoci řešit problémy druhých. Neustále měl nápady a chuť něco realizovat. V mládí se věnoval fotbalu, později díky své ženě vstoupil do sboru dobrovolných hasičů. Hasiči mu natolik přirostli k srdci, že se nejen věnoval výcviku mládeže, ale stal se také starostou hasičského sboru a později starostou celého okrsku. Funkci starosty sboru ve své obci zvládal skvěle. Sboru se dařilo na soutěžích a díky svému přirozenému obchodnímu talentu byl Roman schopen zajišťovat i výborné technické zázemí. Za svou činnost pro dobrovolné hasiče získal řadu ocenění.
Roman vystudoval stavební průmyslovku. Své zkušenosti dokázal zhodnotit i v době, kdy se aktivně zapojil do obecní a regionální politiky. Angažoval se v místní akční skupině. V roce 2018 byl zvolen do zastupitelstva obce a vykonával funkci místostarosty obce, kde řešil zejména rozvojové programy, stavební činnosti a investiční akce. Roman prostě nedokázal zahálet.
Také jako táta a manžel byl Roman skvělý. Se svými dětmi trávil všechen volný čas, hrál si s nimi, učil je novým dovednostem a prožíval s nimi jejich dětské radosti. Pro své i ostatní děti, které navštěvovaly kroužek hasičů, pořádal a vedl každý rok hasičské soustředění a byl hrdým zastáncem hasičského hesla: „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci.“
Roman byl kamarádem, který nepokazil žádnou legraci; hasičem, který uspořádal nemožné; místostarostou, pro kterého nebylo nic problém; kolegou, pro kterého byla práce výzvou; tatínkem a manželem, který miloval bezmezně. Za svůj život toho dokázal a vytvořil svojí prací tolik, co jiný člověk nedokáže za dvojnásobek času. Přestože jej nemoc předčasně vyrvala z našeho domova, nadále zůstane v našich srdcích a vzpomínkách. Především skrze své syny Sama, Tobika a Paťu.
