Dobrý den, jmenuji se Lenka a chtěla bych Vám představit svojí dceru. Jmenuje se Natálka, jsou ji 4 roky a má diagnózu dětský autismus. Přišly jsme s Natálkou o hodně času, než jsem zjistila, co jí je.
Jako mimčo byla šikovná. Ještě ji nebyl ani rok a už říkala i slova, pak najednou vše utichlo. Přestala mluvit, zajímat se o hračky, začala se vztekat, plácat mě, pak nakonec začala ubližovat i sobě. Doktoři mě vůbec neposlouchali, říkali mi, že její chování je normální. Je až k neuvěření, že se člověk musí fakt naštvat, aby zjistil co se děje. Byla jsem smířená s tím, že to bude autismus, jen jsem to potřebovala mít potvrzené, abych věděla, jak s ní mám pracovat a věnovat se jí. Po roce a půl boje jsme se to konečně dozvěděly. Dostat se tam, kde je Natálka teď, nám oběma dalo hodně práce, ale když vidíte ty výsledky, tak si říkáte, že to stálo za to a o to víc Vás to nakopne dělat pro to dítě ještě mnohem víc, než do teď, jen proto, abyste mu pomohli.
Natálka je momentálně velice šikovná a chytrá, ale samozřejmě má i nějaké mouchy. Naše největší problémy jsou afekty a agrese, které se hodně často stávají z důvodu neporozumění, protože Natálka pořádně ještě nemluví, afekty přichází i díky tomu, že je hodně hyperaktivní, takže pořád v pohybu..
Jak já říkám, je to neunavitelné dítě, takže je pak často přetažená, sama neví, co chce, nedokáže se rozhodnout, nechce spát, když už usne, tak v noci se pořád budí a ráno zase brzo vstává. Takže na tolik pohybu, kolik za ten den má, ten její spánek prostě nestačí a proto máme ty šílené, neklidné dny. Člověk ji nemůže nechat ani chvíli samotnou, buď něco zničí, nebo si může i ublížit. Nedochází jí spoustu nebezpečných věcí, např. že nemůže mlátit se skleněnými dveřmi, pobíhat s nůžkami, nebo lézt na kuchyňskou linku. Naskytla se nám příležitost jet na letní rehabilitační týden, kde by ji terapie mohly pomoct hlavně v tom, naučit se nad věcmi přemýšlet a odpočívat.
Moc bych Vás chtěla všechny poprosit o pomoc. Pomozte nám, abych Natálce tohle mohla dopřát, aby se naučila něco nového, aby měla nový zážitek a aby se posunula zase o krok dál vpřed. Já bohužel do práce chodit zatím nemůžu, jsem na Natálku sama a to co teď napíšu je pro mě ponižující, ale nemám na to peníze, abych ji mohla tenhle rehabilitační týden dopřát.
Dopředu Vám za každý příspěvek mockrát s Natálkou děkujeme!!!
