Gabriele, která má po úraze hlavy těžce poškozený mozek. Úraz se jí stal 18. 3. 2018, a přestože jí od události dělí téměř čtyři roky, tak je bez pomoci druhého úplně bezmocná a nedokáže se o sebe postarat. Gabriely tatínek bohužel 1. 2. 2020 zamřel v posteli vedle Gabriela, z čehož má do dnes trauma a trpí úzkostmi. Nyní je odkázaná na neustálou pomoc maminky a potřebuje častěji rehabilitovat, aby mohla být samostatnější.
Ahoj všichni,
jmenuji se Gabriela Petřkovská a narodila jsem se 21. 8. 1992 v Novém Jičíně. Byla jsem zdravá holka, která miluje svoji rodinu, přátele a cestování. Mám vystudovanou obchodní akademii zakončenou maturitou a dálkově udělanou vysokou školu podnikání a práva v Ostravě zakončenou úspěšně státnicemi a titulem bakalář.
Hýbat se, chodit, jezdit na kole, bruslit, tančit, plavat, vařit, osprchovat se, uklidit, vyprat prádlo, povléct peřiny, pracovat, obout a zavázat si boty – tohle vše byla pro mě samozřejmost, kterou teď sama nedokážu, i když bych moc chtěla, ale moje tělo mi to bohužel neumožní.
Dne 18. 3. 2018 se mi stal úraz hlavy s následným 13ti hodinovým krvácením do mozku a kdybych spala o 3 minuty déle, tak bych umřela. Po úrazu jsem byla převezena do fakultní nemocnice v Ostravě, kde mi byla provedena operace mozku a poté jsem byla tři měsíce v nemocnici na oddělení Neurochirurgie JIP A, z toho měsíc v koma. Po ukončení pobytu v nemocnici jsem strávila 5 týdnů doma v péči rodičů.
Můj tatínek mi bohužel zemřel 1. 2. 2020 vedle mě v posteli, z čehož mám do teď trauma a občas po této události trpím úzkostmi. Poté jsem 5 měsíců strávila v rehabilitačním ústavu Hrabyně. I po necelých čtyřech letech od úrazu jsem stále ve stavu, kdy jsem celodenně odkázaná na invalidní vozík a neustálou pomoc mojí úžasné a výjimečné maminky, která dala kvůli mě výpověď po 30ti letech práce na krajské hygieně…
Mám postižené všechny 4 končetiny, ale levá polovina je na tom o moc hůře. Bohužel nepohnu zatím stále vůbec s levou rukou, takže sama nazvládnu skoro nic a se vším potřebuji pomoct, téměř na vše potřebujete dvě ruce, ale já nemám na výběr, jelikož po mém úraze, i když bych moc chtěla, tak s levou rukou prostě nepohnu.
Nejsem zatím vůbec soběstačná a již dva roky rehabilituji s úžasným fyzioterapeutem Petrem, který nyní otevřel svou vlastní rehabilitaci Pokrok, kde hodina stojí 1000.- + dojíždím z Nového Jičína, což mě také stojí dost peněz, celkem tam i zpět 400,- za pohonné hmoty. Chodím tedy cvičit 2× týdně, jelikož více si bohužel nemohu dovolit, ale optimální by v mém stavu bylo cvičit minimálně 4× týdně. Proto bych Vás moc chtěla požádat o jakýkoliv finanční příspěvek.. za který Vám budu nesmírně vděčná.
Mám invaliditu třetího stupně a vlastním průkaz ZTP/P. Moje vize a největším přáním v mém životě je do budoucna ne doma sedět na vozíku a pobírat invalidní důchod a být neustále odkázaná na pomoc mojí maminky, ale mojí vizí je se dostat zpět do normálního života. To znamená dokázat se o sebe postarat a zvládnout sama denní činnosti, které jsou pro zdravého člověka samozřejmost. Je to dar, který si nikdo neuvědomí, že má pokud se mu nestane nějaké neštěstí jako mě a bohužel spoustě dalším lidem na celém světě.
Až se něco stane, tak si člověk teprve uvědomí na čem opravdu záleží a pravé životní priority a co jsou opravdu hlouposti, kterými vlastně ani není potřeba si zatěžovat život. Vždyť život je dar.. tak krásný a já bych ten dar chtěla užívat jako dřív. Jako zdravá holka, která nepotřebuje stále někoho za zadkem, jako malé mimino. Potřebuji stále rehabilitovat, což je finančně opravdu velmi náročné a právě Vás chci moc poprosit o příspěvek jakoukoliv částkou.
Na soukromé rehabilitace, které jsou velice nákladné, ale potřebné k navrácení do běžného života a samostatnosti. Již dva roky rehabilituji s úžasným fyzioterapeutem Petrem a díky těmto rehabilitacím s ním se můj stav zlepšuje, ale je to běh na dlouhou trať. Před sebou mám ještě několik let cvičení, abych byla aspoň trochu samostatná a dokázala zvládnout sama každodenní činnosti, které jsou potřebné k normálnímu životu.
Celková částka, která by mi moc pomohla, je 100 000 Kč. Vydržela by mi totiž na 1 rok pravidelných rehabilitací. Pokud se vybere méně peněz, pak je použiji na rehabilitace. Pokud by se vybralo více peněz, tak je použiji také na rehabilitace.
Děkuji moc za pomoc v mé trnité cestě k mému vysněnému cíli. Být samostatná a třeba jednou založit rodinu. Moc Vám předem děkuji.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
