Pomoc pro Lucii Opluštilovou a Josefa Koubu.
Komu pomůžeme?
Ve čtvrtek při tornádu šel náš vysněný dům k zemi. 5 let od kolaudace a zbyli z něj jen základy sklepu a samozřejmě hypotéka. Chybělo již jen dodělat vstupní bránu na domě.. a plánovali jsme založit rodinu.. Veškeré zázemí jsme již měli. Ve čtvrtek se nám změnil naprosto život. Nicméně můžeme být vděční, že žijeme. Přítel se zachoval neskutečně… Po explozi oken, kdy jsem byla schoulena u kuchyňské linky mě popadl a zatáhl do nejmenší místnosti v domě bez oken – komory.. Tady jsme přečkali ty minuty hrůzy, kdy držel dveře, aby je ten tlak nevytrhl na nás…slyšeli jsme jak do domu narazí obrovské předměty. Všude lítala zemina, prach, písek v komoře..
Po otevření dveří komory nám před očima ležel zřícený sádrokartonový strop, střech byla pryč.. Všechno bylo rozbombardované . Já byla bez bot, pořezané nohy.. Našli jsme nějaké boty co tam zůstaly, po pádu stěny a rychle se snažili dostat ven.. Sklep byl relativně v pořádku, „škoda“ že jsme nebyly v době tornáda tam.. Byly to jen vteřiny.. Neměli bychom šanci se tam dostat . Nejhorší chvíle v životě..
***
Who are we helping?
Our dream house was torn down by a tornado on June 24, 2021. Today, five years since the completion of our home, we only have its crumbled remains left. The only thing left behind is the base of the cellar, and of course the mortgage. The rest was obliterated away in minutes, turning our lives upside down in the process. Yet, we are deeply grateful that we are still alive. My boyfriend acted in an incredible manner. As the windows began to explode as the tornado neared our home, I was crouching by the kitchen counter, and he swiftly grabbed me, dragging me into the smallest windowless room in the house, the pantry. Here, we spent the subsequent moments in horror, with him holding on to the door trying to ensure that the violent winds would not tear the hinges of the door off and onto us. We heard huge objects crashing into the house. The suffocating air in the pantry was filled with soil, dust, and sand.
After we finally opened the pantry door, our eyes were met with utter chaos, as we saw the collapsed plasterboard ceiling and the dusty sky, with our roof having been completely ripped away. My feet were cut up as I was barefoot. We somehow found some shoes in the mess of a collapsed wall, and tried to get out quickly. We saw that the cellar was relatively alright, but we unfortunately had only a few seconds to make our way even into the pantry. The chaos of those moments is etched in our minds, but as we try to rebuild our lives, it begins with our home.
