Bratři hasiči – přes čtvrt století pomáhají druhým, i ve volném čase. Po downburstu ve Stebně na Podbořansku má rod Petráňových poničeno několik domů, auta i techniku, kterou solidárně půjčovali ostatním. Nemluvě o kalamitě v lese, který převzali po předcích.
Milan a Jaroslav Petráňovi se narodili a žijí se svými rodinami ve Stebně. Malou vískou se rovněž 24. 6. prohnal downburst. Jejich rodný dům, čerstvě zrekonstruovaný, dopadl hrozivě. Oba nepřetržitě pracují na záchraně. Ničivá bouře zcela, či částečně poškodila i několik hospodářských budov, jak v usedlosti Jardy, tak mladšího Milana. Ten bydlí o kousek dál a až s odstupem dní zjistil, že prozatímní zaflikování děravých střech nebude stačit: u jedné z nich vlivem prohnutí a posunu střešních latí ještě škody hrozí.
Místní komunita, do které bratři hasiči neopominutelně patří, je zná jako ochotné pracanty. Svépomocí by zvládli hodně. Jenže na to, co budovali vlastníma rukama po 30 let a zmizelo během 10minutového pustošení, už padesátníci znovu aktivních třicet roků nedostanou. Řadu škod a ztrát bohužel neuhradí ani pojistka. Po zhoršené finanční situaci kvůli pandemii, a k tomu nyní po ztrátách kvůli downburstu, si sotva mohou dovolit nečekané výdaje z podprůměrného platu: jako letištní hasiči totiž nespadají pod Ministerstvo vnitra, a na živobytí tak mají řádově o 8–10 tisíc měsíčně méně než „běžní požárníci“ na stejné pozici; výsluhy se jich netýkají.
O vlastní lesy a zahrady se zničenou úrodou se bratři starali jako nepodnikající osoby… Potřebují se postarat dál, nyní o to víc, že les dopadl po ničivé bouři zoufale – ale jak to ve dvou zvládnout, když se prioritně zachraňují domovy? A prevít kůrovec neví, že má počkat… Dobrovolničtí lesníci jsou na tom hůř, než podnikající zemědělci.
Některé vybavení, které si nadšenecky pořizovali z úspor a na vsi jej solidárně půjčovali i ostatním, zůstalo na padrť. Nemluvě o rozbořených střechách vejminků a cihlových budov, v kterých měli zázemí a soukromý majetek, avšak státní kompenzace se na tyto škody nevztahuje.
Říkají, že nemají odvahu žádat o peníze – sami by rádi využili jen to, co někdo jiný může postrádat: „Snažíme se maximálně snížit vzniklé vícenáklady. Například kdyby měl někdo pracovní obuv (44, 45), klidně i pilníky (4,8 mm) na motorovou pilu, řetězy (325, 1,5mm, 64 nebo 66 zubů), třeba i částečně použité, starší pletivo, antibakteriální ponožky… Bylo by super moci si zapůjčit kolový výsuvný žebřík DZ 12, když na ten náš spadla stodola a půjde do šrotu. U tohoto žebříku je největší problém s dopravou, tak snad se poštěstí poblíž našeho bydliště. Dále kdyby někdo měl sundanou starší střešní krytinu, například z obyčejných falcovek, hodilo by se,“ říká Milan, kterého aktuálně skolila horečka.
Je třeba si přiznat, že ani sebevětší samaritáni jako jsou oni dva, nemají nekonečné limity: například na nové střechy vejminků není čas ani možnosti půl života spořit. Dále je třeba pořídit kolový výsuvný žebřík pro dokončovací práce a opravy, oplocení (pletivo, sloupky), případně drobné vybavení a skleníkový objekt. Samozřejmě bude třeba obnovit sedlové střechy, střešní latě a nahradit poničený automobil.
Je-li pro vás snazší přispět i symbolickou kačkou, může vás hřát na srdci, že je to za všechny místní, kterým Milan nezištně leta chodí opravovat drobnou elektroniku, nebo kterým vypomáhají se svým traktorem a Jarda především bagrem.
https://zatecky.denik.cz/zpravy_region/stebno-tornado-skody-20210625.html
https://zatecky.denik.cz/zpravy_region/boure-skody-podboransko-20210625.html
Tato sbírka je součástí tématu Společně pro Moravu.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
