Ahoj Ondro,
jeden člověk mě inspiroval, že nejlepší cesta, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého, je napsat mu dopis na rozloučenou. Píši to za naši „rodinu“ Tvých nejbližších přátel.
I když jsi nám dal možnost chytit Tě v nemocnici ještě naposledy za teplou ruku a rozloučit se, fakt, že se mezi nás už nevrátíš, nám vzal slova z úst. Proto jsme rádi za možnost napsat Ti.
Přešlo nespočet vln lítosti, žalu a popření toho, co se Ti stalo a my si uvědomili, že o Tebe se bát nemusíme. Jsi člověk s čistým štítem a ještě čistší duší. Jsi nejlepší přítel nás všech, který vždy bez váhání podal pomocnou ruku. Styl, jakým jsi dokázal žít, byt´ nepřiměřeně krátce, je prostě neskutečný. Radovat se z maličkostí, smích rozdávat na potkání, mít otevřené srdce pro všechny. To všechno jsi nás učil. Mít nablízku člověka Tvého ražení byla jednoznačně životní výhra.
Jsme moc rádi, že jsi stihl prožít svůj sen – stát se tátou. A i když jsi měl možnost užít si malou jen pět týdnů, ukázal jsi nám, jak se to „tátování“ má správně dělat. Tím se vracíme k původní myšlence – o Tebe se bát nemusíme, Ty máš vstupenku do nebe jasnou.
Zůstává však nepříjemná realita, že tady Bea a Eli zůstávají samy. Bez manžela, bez otce. Ve snaze nepřipadat si tak bezmocně a moci pro Tvou rodinu cokoliv udělat, zvolili jsme tuto cestu. Pevně doufáme, že Eli bude s každým příspěvkem blíže k pevným životním jistotám a životu bez stresu.
Na závěr bychom Tě chtěli ujistit, že Tvoje holky nenecháme samotné a malé Eli budeme vyprávět všechny šílené příběhy, které jsi tu stihl naplno prožít s tím nejširším úsměvem na rtech.
Navždy Tvoji
přátelé…
