Mirečkův příběh
Když paní Monika, matka tří dospělých dětí a trojnásobná babička, nastupovala v listopadu 2014 do nové práce, ještě netušila, jak dramaticky jí změní život. Jako pečovatelka v Domově pro osoby se zdravotním postižením si okamžitě vytvořila nezvykle silné pouto s chlapcem Mirečkem, který fungující a milující rodinné zázemí nikdy neměl.
Jak dny ubíhaly, paní Monika začala čím dál více uvažovat nad tím, že zvedne příležitost, která se naskytla, a chlapce si osvojí. Zjistila totiž, že jeho jméno figuruje v registru pro pěstouny. Pochopitelně si uvědomovala, jak závažné to je rozhodnutí a jaká zodpovědnost. Konzultovala to s dětmi i s manželem.
Úsměvné je, že Mirečka si paní Monika z práce odvážela domů 1. června, na Den dětí. Smutným faktem je, že chlapcův zdravotní stav není dobrý. Podle lékařů je mentálně na úrovni dvouletého dítěte, říci dokáže jen pár slov. Rozumí však všemu, co po něm lidé chtějí, jen spoustu věcí nedokáže s ohledem na své postižení udělat. Podstoupil několik operací – jako kojenec s diagnózou hydrocefalus opakovaně zavedení shuntu, a od roku 2016, co žije s novou rodinou, pět operací – levé kyčle, operaci levého kotníku, flexorů obou nožiček a urologickou operaci. Nepříliš dobrý je také jeho zrak, na očích má 9 a 11 dioptrií.
Přesto rodina z Domanína s jeho příjezdem znovu ožila a Mirečka berou za právoplatného a milovaného člena rodiny. Rád jezdí autem – cestování a poznávání nových míst patří mezi aktivity, které ho obohacují a dělají šťastným. Také díky této velké podpoře a péči dělá velké pokroky, před měsícem se například naučil sám jíst, což je důležitý krok k jeho soběstačnosti. Rozvíjí se také díky speciální základní škole, kterou navštěvuje ve Vřesovicích.
