Ke konci března začal můj, do té doby zcela zdravý manžel, pociťovat příznaky respiračního onemocnění. Teploty a problémy s dýcháním neustupovaly, proto manžel telefonicky kontaktoval svého lékaře, který mu předepsal antibiotika. Ta ovšem zabrala jen na chvíli a manželův stav se začal opět zhoršovat. Teploty opět vyskočily a stěžoval si, že má pocit, že plíce bolí tak, jako by ani nebyly jeho. V úterý 24. 3. měl už takové dechové obtíže, že i lékař po telefonu poznal, že hospitalizace bude nevyhnutelná. Když odjížděl, viděli jsme se naposledy. Ani pusu jsme si nestačili dát. Na sobě měl jen tepláky, rifle si vzal s sebou, aby měl co na sebe, až pojede z nemocnice domů. Nikoho nenapadlo, že by se nevrátil…
Po jeho hospitalizaci už přicházela jedna špatná zpráva za druhou. Ve středu se jeho stav zhoršil natolik, že ho lékaři uvedli do umělého spánku a rozhodli o napojení na mimotělní oběh. Bohužel ani tento zákrok se neobešel bez komplikací a manželovi praskla při zavádění hadice céva, která vede k srdci. Napojení na mimotělní oběh se tedy opět posunulo kvůli operaci srdce. Postupně mu začaly selhávat všechny orgány až přišla v úterý 14. 4. z nemocnice zpráva ze všech nejhorší. Můj do té doby zdravý manžel, sportovec, silný chlap, kterému nebylo ještě ani 44 let, zemřel.
Zůstali jsme se synem sami na velkou bolest i na nelehké úkoly, které před námi stojí.
Náš syn trpí od narození vážnou vrozenou vadou, kvůli které potřebuje celodenní péči. Pomůcky, které nám pomáhají obtížnou situaci kolem nemoci syna zvládat, jsou velmi nákladné a právě v této chvíli nejvíce cítím, že bez manželova platu bude velmi těžké zajistit pro syna adekvátní pomůcky a hygienické prostředky, které kvůli svému onemocnění potřebuje.
O smutném příběhu natočila reportáž Lea Surovcová z ČT.
