Kdo sbírku organizuje?
Jsme rodiče Pavla Kurušty z Berouna, který před deseti lety onemocněl zánětem mozku a míchy nezjištěného původu. Z nemoci se nikdy zcela nezotavil. Pohybuje se na invalidním vozíku a v důsledku oslabení organismu se objevili i další nemoci. Pavel je se svou partnerkou a dcerou závislý na sociální pomoci státu a ani my jeho blízcí nejsme schopni pokrýt náklady k udržení jeho zdraví a života.
Proto jsme založili nadační fond Pomoc Pavlovi a jeho rodině.
Komu pomůžeme?
Pavlova nemoc přišla náhle ve 36 letech po přechozeném nachlazení. Do té doby byl zcela zdravý.
Po návratu z práce se mu udělalo nevolno a po třech hodinách se nedokázal bez pomoci postavit na nohy. Měl závratě, zvracel a zažíval krutou bolest hlavy. Několik hodin po převozu na urgentní příjem nemocnice mu sdělili, že prodělává zánět mozku.
I přes opakovaná vyšetření se nikdy nepodařilo zjistit původce a ani příčinu zánětu.
Podávané léky a postupy nezabíraly a zánět se rozšířil i na míchu. Pavel zažíval stavy halucinací. Nábytek pokoje se vznášel kolem něho, vídával siluety zvířat, snažil se mluvit, ale z úst mu vycházely nesmysly. Přestal ovládat nohy i vyměšování. Síly ho opustily a nedokázal se již ani posadit.
Takhle přežíval dlouhé měsíce utrpení. Díky péči lékařů, zdravotních sester, fyzioterapeutů, personálu, nás blízkých a jeho úžasně odhodlané pevné vůle v život dokázal vše zlé překonat. Po deseti měsících v nemocnicích a rehabilitačním ústavu se vrátil domů. Na invalidním vozíku, ale plný života a šťastný.
Při jednom z následných rehabilitačních pobytů přestal vidět část zorného pole. Po mnoha vyšetřeních mu bylo sdělena diagnóza v podobě demyelinizačního onemocnění typu RS s netypickým průběhem. Nastaly další komplikace. Při usínání se začal probouzet přidušený. Nemohl se hýbat ani volat o pomoc dokud se nerozdýchal. Ve spánkové laboratoři zjistili smíšenou spánkovou apnoi. Bez ventilátoru na spaní se již neobejde a musí být jištěn i dalším přístrojem kvůli komplikacím neurologického rázu. Má srdeční arytmii, v obou ramenních kloubech artrózu III. stupně, zhoršily se problémy s vyměšováním, zažívá každodenní bolesti hlavy a křeče při změně polohy těla.
I přestože je tolik nemocen, pomáhá jiným podobně nemocným a nebo těm, kteří se ocitli v nouzi. Využívá svých zkušeností a prožitých situací při zajišťování si potřebných příspěvků a rehabilitačních pomůcek ve prospěch potřebných. Již od dětství se zastával slabších, utiskovaných a odsuzoval výsměch silnějších. Nikdo nevíme, kde se v něm při jeho stavu bere tolik laskavé energie k pomoci druhým.
Jak sám on říká" každý den je pro mě bojem za mé bytí na této zemi".
