Mé jméno je Honzík Lapčík 34 let,
narodil jsem se jako zdravé krásné miminko, ve šťastné rodině. V 5 měsících jsem onemocněl na mozkovou obrnu a epilepsii. Od té doby jsem na úrovni jednoletého dítěte.
Neumím mluvit, přebalují mě, krmí mě, koupou mě, starají se o mě se vším všudy. Mívám epileptické záchvaty 1–2× denně. Moje Maminka Věra Lapčíková (64let) je Maminka s velkým ˇMˇ, stará se o mě dodnes.
Když mi bylo 10 let tak nás opustil můj tatínek, maminčin manžel Antonin Lapčík 66 let. Pro Maminku to bylo těžké na vše zůstala sama. Nikdo jí nepomohl. Pro celou moji rodinu to byla velká rána.
O pár let později když Maminka všechno zvládala a byla silná tak se stala druhá rána. Schizofrenií onemocněl můj starší bráška Antonín Lapčík 46 let, o kterého se Maminka musela začít starat taky. Takže už sem nebyl jen já ale i můj bráška.
Když moje Maminka všechno začala zvládat a byla z ní silná žena, tak jsem byl starší a silnější a Maminka starší a slabší. Bohužel si neuvědomuji co dělám a začal jsem všechno rozbíjet a ničit (dveře, futra, topení, tapety, zábradlí, schody, koberce).
Začal jsem Maminku tahat za vlasy, bouchat jí a štípat jí, ve chvíli kdy to nečekala. Už mě nezvládala sama ani koupat. Chodí k nám moje neteř Veronika Lapčíková 24 let, aby Mamince pomohla se vším, co potřebuje. Verunka Mamince pomáhala se vším co je potřeba (moje hygiena, strava a všechny práce kolem domu a zahrady).
A třetí rána přišla před 4 roky. S přibývajícím věkem přichází i zdravotní problémy mé Maminky. Moji užasnou Maminku odvezl vrtulník do Olomouce na těžkou operaci se srdíčkem. Po celou dobu Maminčiny hospitalizace se o mě a mého brášku starala neteř Verunka. Po pár dnech, co se Maminka vrátila domů z nemocnice tak musela jen odpočívat poté jela na měsíc do lázní, a to se o nás taky starala Verunka.
Po návratu je Maminka furt unavená a vyčerpaná, musí se mnou jezdit na kontroly do Olomouce k paní doktorce, nebo trhat zuby pod narkózou, protože na sebe nenechám jen tak šáhnout. Maminka s Verunkou to se mnou zvládají dle svých možností. Když někam jedeme tak musím sedat do nízkého auta a bouchám se do hlavy já i Maminka, a také se nám špatně vysedává. Proto bychom Vás chtěli požádat o příspěvek na vyšší auto.
Chtěl bych touto cestou aspoň trochu pomoci sobě i mojí úžasné Mamince.
Tak toto je můj příběh v kostce a Všem Vám za všechno děkuji.
