Zdenička od narození trpí dětskou mozkovou obrnou. Ve všech věcech je odkázaná na pomoc druhé osoby. Ráda tráví čas ve společnosti přátel a dokonce ji přitahují adrenalinové a sportovní aktivity. O svém životě píše blog. Nyní se jí rozbil notebook, který potřebuje ke svému psaní a studiu.
Zdeničky blog najdete ZDE.
Komu pomůžeme?
Dobrý den,
jmenuji se Zdeňka Kusalová. Narodila jsem se 2. 3. 1999. Od narození mám tělesné postižení DMO – Dětská mozková obrna. Ve (skoro) všech věcech jsem odkázaná na pomoc druhé osoby.
Studuji na střední škole F. D. Roosevelta, Brno. Momentálně studuji maturitní obor Obchodní akademie, tento obor jsem začala studovat po úspěšném dokončení oboru Obchodní škola. Můj volný čas je velmi rozmanitý, přesto ho nejraději trávím čas ve společnosti přátel. Také ráda zkouším všelijaké aktivity, dokonce mě nejvíc přitahují adrenalinové a sportovní aktivity.
Před několika lety jsem začala psát blog a působit na sociálních sítích. Píšu o všem, co prožívám. Do počítače píšu rukou, ťukám prsty. Tento nápad, psát o mém životě s handicapem, vznikl celkem nevinně. Před pár lety jsem potřebovala finance na zaplacení nového mechanického vozíku, který mi nechtěla proplatit zdravotní pojišťovna. Lidé chtěli vědět pro koho a nač budou peníze využity a tak to všechno začalo..
První blog a první příběhy psané mým životem a mou rukou. Myslela jsem si, že po získání vozíků s tím skončím, nějak to ale “nevyšlo” a já vlastně nevím proč. Jenže já před pár lety netušila, že mnou psané zážitky, či zkušenosti budou lidi číst. Zprvu blog četli jen kamarádi, dnes mě čtou i cizí lidi.
Nevím, jestli se to dá považovat za úspěch, ale asi ano. Mé zážitky a zkušenosti nejsou psané odborně a možná ani ne pravopisně úplně nejlíp, ale jsou moje. Snažím se psát vše tak, jak to je. Možná vše píšu na někoho až moc optimisticky a šťastně, ale já jsem většinu času svého života takhle naladěná. Má přezdívka je “Keliška”. Jsem ukecaná, přátelská a pohodová.
Ráda objevuji svět a život vůbec. Snažím se o to, aby lidi pochopili, že život s handicapem může být fajn. Že handicapovaní nesedí jen doma za zavřenými dveřmi. Teda pokud mají oporu v rodině nebo u kamarádů. A tu já mám. Mé životní moto je: Nevyčítej životu, co ti nedal, ale uč se oceňovat, co ti dal.
Můj osm let starý notebook se mnou přestává komunikovat, i přes veškerou naši snahu. Notebook bych taky využívala při mém studiu, protože kvůli mé špatné motorice dělám hodně věcí přes PC.
