Tornádo poničilo dům rodině Koláčkové a dům babičky Blažejové poslalo k demolici

Komu pomůžeme?

Netrvalo to dlouho, ale Daně a Luďkovi to přišlo jako věčnost. Když tornádo udeřilo, mysleli si, že se jedná pouze o silnou bouřku s kroupami. Když viděli, že si jim odloupávají kachličky z terasy, pochopili, že je zle. Pak se začala rozbíjet okna, padat skřidlice ze střechy a létat předměty. Po schodišti začala téct voda z podkroví, na které Luděk uklouzl a spadl ze schodů. Zavřeli se do koupelny, společně s jejich pejskem, lehli na zem a čekali, co s nimi bude.

Nemohli uvěřit svým očím. Dvacet sekund a to, do čeho dali celý svůj život, bylo zničené. Dům si postavili vlastníma rukama, nechali tu plno síly a potu, zvelebili si ho. Teď mu chyběla střecha, rozbité dveře, okna, všude střepy. Podkroví promáčené od deště. Zahrada zničená. Stromy popadané..

Ještě hůř dopadla babička, maminka Dany. Když pro ni Luděk přišel, chytala vodu do misek ze stropu, které byly hned plné, ale nechtěla odejít. Nevěděla, co se děje i když jí chyběla půlka verandy. Dům byl statikem označen k demolici. Moc z něj nezbylo. A to ani ze zahrady. Ta byla plná ovocných stromů, které dědeček vysadil. Všechny šly k zemi. Nejsmutnější na tom je, že přesně před půl rokem, na Štědrý den, přišla díky covidu o svého manžela. Tornádo jí teď vzalo i to poslední, co jí po něm zůstalo. Dům kde spolu prožili celý život.

Dana je navíc zdravotní sestra. Během pandemie pracuje přímo na covid oddělení. Celý život je zvyklá pomáhat druhým a pro sebe o nic nežádat.