Vozíčkář Josef ze Slavkova vždy všem pomáhal. Pomozte mu k novému autu!

Tuto pomoc se rozhodl uspořádat Josef Holoubek s podporou města Slavkov u Brna, které chce pomoci svému občanovi. Jeho smutný příběh je v našem městě velmi známý a mnohých se silně dotýká. Vždyť to byl právě pan Holoubek, díky kterému má mnoho domů v našem městě i přilehlých obcí kvalitní střechu. A právě i tato práce ve výškách se jemu a jeho rodině stala před třinácti lety osudnou.

Ani  tato rána však pana Holoubka nepoložila a naopak jeho životní zkušenost se pro mnohé z nás stala předobrazem toho, že žádný pád nemusí být tragický, pokud se při něm skutečně nepřijde o život. Pan Holoubek i nadále pomáhá svým přátelům, vychovává své děti a hlavně jej neopouští životní elán, který je pro mnohé z nás inspirativní. Pan Josef nás požádal o pomoc při zveřejnění sbírky na dofinancování jeho nového automobilu. Protože víme, že v jeho případě budou tyto peníze použity na správnou věc, rádi mu pomůžeme.

Starosta Michal Boudný

Jmenuji se Josef Holoubek a jsem již sedmnáct let upoután na invalidním vozíku. Když jsem 15. dubna 2004 šel pomáhat kamarádům pokácet strom, který zavazel u střechy jejich domu, netušil jsem, jak moc se můj život a život mé rodiny o toho dne změní. Už jsme dokončovali náročnou práci a podával jsem klukům dolů motorovou pilu, když jsem kvůli nešťastné chybě zřítil ze šesti metrů a doslova se rozpůlil o kmen, který jsme likvidovali. Vlastně si vůbec nepamatuji, jak se vše stalo. Vím to jen z vyprávění těch, kteří tam byli se mnou.

Když jsem se po několika dnech probudil v nemocnici z bezvědomí, slyšel  jsem už jen výčet následků: dva rozdrcené obratle, u dalších dvou rotační zlomenina. Otevřená zlomeniny ruky a nohy, čtyři zlomená žebra zabodnutá v plíci, těžký otřes mozku. V té době byla žena ve druhém měsíci těhotenství a doma jsme měli ročního chlapečka. V nemocnici jsem ležel rok a půl. Domů jsem odjel na invalidním vozíku, ze kterého jsem dosud nevstal a už ani nikdy nevstanu. S novou situací jsme se ale museli vypořádat a já jsem dodnes rád, že jsem toho osudného dne nepřišel o život. Těším se ze života a úspěchů svých dvou synů, snažím se je vést k práci a zodpovědnosti. Stále mě baví pracovat v dílně a alespoň pro zábavu a pomoc druhým vyrábět klempířské drobnosti, které zvládnu i z kolečkového křesla. V průběhu let se nám i z nízkého invalidního důchodu podařilo našetřit na ojetý Volkswagen Passat, který ale nyní bohužel dosloužil a oprava už není možná. Rád bych přešel z dieselu na hybridní pohon. 

Po zvažování jsem nakonec přistoupil na nabídku od značky Toyota za cenu 678 tisíc korun. Dalších 23 tisíc korun budou stát úpravy pro ruční řízení. Na auto jsem dostal příspěvek 200 tisíc a našetřeno mám asi 120 tisíc korun. Ještě zbývá necelých 400 tisíc (přesně 381 000 korun). Rád bych vás chtěl touto cestou požádat o pomoc s koupí nového vozu. V případě, že se mi nepodaří ve veřejné sbírce peníze získat, jsem připraven si na rozdílnou částku zažádat o bankovní půjčku.