Je čas Vánoc, kdy je možno nechat myšlenky volně plynout hlavou, a nemuset se starat o ranní budík nebo pracovní termíny. Život v zemi je zase plný omezení a nejistot, přesto jsme však mohli Jiřího navštívit před Vánocemi, byť za cenu vstupního covidového testu a nasazeného respirátoru. Taková cena je však zcela zanedbatelná proti možnosti se vidět, popovídat si a vzít za ruku toho, kdo je pevně vrostlý do vašeho života a dali byste za něj mnohem víc než jen nějaké dočasné nepohodlí. 

Jiří je na svátky opět v domácím prostředí, takže se necítí ztracený mezi čtyřmi stěnami neosobního pokoje. Po Novém roce se vrátí na pár týdnů na Košík, abychom ho opět mohli v únoru vzít domů. Odborníci říkají, že se rehabilitace daří, i když ne tak rychle, jak bychom si všichni přáli. Nemáme tu moc, abychom zvolali: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.” Ale věříme, že úspěšně projdeme tuto cestu krok za krokem, až ke vzdálenému cíli. Abychom měli tento cíl stále na očích, stojí u Jiřího lůžka obraz bojovníka, sice již postaršího, ale stále schopného uzvednout zbraň nebo si zajít s přáteli na skleničku. 

Tento rok mě hodně naučil, i když o některé lekce jsem příliš nestál. Protipandemická opatření mi zabránila dělat věci, které mě baví, ale našel jsem si jiné. Naučil jsem se užívat si každodenních radostí, protože zahánějí depresivní tmu. A hlavně jsem získal víru v sílu komunity lidí kolem sebe. Nedokázal jsem si představit, kolik lidí touto sbírkou oslovím a jakou sumu se podaří vybrat.

Jak jsem již psal, koncem roku sbírku uzavřeme, ale samozřejmě vás budeme i nadále informovat o (jak doufáme) pozitivním vývoji v rehabilitaci a investicích vašich příspěvků. Budeme je zveřejňovat na fórech, která si většina z vás čte, pokud však nejste v žádné z těchto sociálních bublin, napište mi na e-mail: cidlinsky.karel@gmail.com a já vám aktuality budu posílat. 

Děkuji všem dárcům a přeji vám šťastný rok 2021

Karel Cidlinský

Listopad byl pro nás pro všechny těžký kvůli nařízeným omezením, především však kvůli pokračujícímu zákazu návštěv ve zdravotnických zařízeních. A asi není třeba zdůrazňovat, že pro Jirku to bylo těžší než pro nás všechny ostatní dohromady. Díky vašim příspěvkům jsme ho ale mohli přesunout na dva týdny domů, kde si mohl užívat dobře známé prostředí, i když si jeho pobyt vyžádal zapůjčení  polohovací postele, vozíku a různých rehabilitačních pomůcek, z nichž některé bylo třeba i zakoupit. Konečně se k němu také po dlouhých týdnech dostaly i jeho děti s rodinami, byť s nasazenými rouškami. 

Možná se to nezdá, ale je to obrovská změna, když si můžete dát k jídlu to, na co máte zrovna chuť, a probouzíte se až tehdy, když jste vyspaní. Když můžete sami rozhodovat, kdy budete cvičit, kdy budete jíst a kdy odpočívat. Když jste po téměř půl roce zase doma, máte kolem sebe svoje věci a spíte ve své vlastní posteli… Jirkovi to jaksepatří zvedlo náladu a dodalo mu to novou sílu a chuť do života.

Nyní je sice opět Na Košíku, ale s výhledem na strávení Vánoc a Nového roku opět mimo kliniku. I v příštím roce počítáme se střídavým pobytem, což ovšem bude zatím neznámým způsobem ovlivněno i další operací, kterou  bude ještě muset postoupit. 

A na konec jedna zpráva, svědčící o tom, že nic není nemožné. Všichni asi znáte slavného herce Jean-Paula Belmonda, hrajícího v mnoha skvělých filmech. Nyní je to již starý pán, také po mrtvici, ovšem ani on to nevzdal, stejně jako mnoho jím ztvárněných hrdinů. Moje žena se rozhodla, že by bylo hezké, kdyby Jirkovi slavný Belmondo napsal něco motivujícího pro další cvičení. Většina lidí by považovala tento nápad za neuskutečnitelný a ani by se o to nepokusila. Bylo by ovšem chybou se předem vzdávat, a tak nakonec do Jirkovy schránky skutečně dorazil dopis z Francie, o jehož obsah se s vámi rádi podělíme.  

 Přeji vám příjemný advent 

 Karel Cidlinský

Začíná listopad, letos opravdu zvláštní. Pohybujeme se mezi prací a domovem, někteří ani to ne, jen občas jdeme na nákup. Všechno, co nás baví, je zavřené, ať jsou to divadla, kina, hospody nebo střelnice. Venku pořád prší a řídká setkání s kolemjdoucími s tvářemi zakrytými rouškami jen podtrhují vládnoucí lehce postapokalyptickou atmosféru.

Ale někde je světlo na konci tunelu a s podporou našich blízkých se k němu snad dostaneme.

Tohle všichni jistě znáte a divíte se, proč to píšu. Jirka je stále v klinice Na Košíku a bojuje dál, i když mu situace příliš nenahrává. Návštěvy jsou zakázány už přes dva měsíce, takže si dokážete představit, jak mu asi je. Každý den mu sice voláme na mobil a zkoušíme videohovory, ale to vše je jen elektronika, která příliš nezahřeje. Nemůžeme ho vzít za ruku a zkusit mu předat trochu své životní síly, zasmát se s ním nad nějakou historkou nebo se jen dívat na běžící mraky.

Cvičení stále pokračuje a Jiří nám slibuje, že až povolí návštěvy, vyrazí nám vstříc po vlastních nohách. Ruka zatím odmítá poslouchat, i když terapeuti tvrdí, že vidí pokroky. To všechno je dobré, ale izolace od okolí, byť jí rozumíme, je hodně těžká pro všechny. Koronavirus se mu zatím naštěstí vyhýbá a přejeme si, aby to tak zůstalo. 

Jiří ani my to nevzdáváme, protože žádná tma ani nouzový stav nebudou trvat věčně.

Děkuji vám za všechny příspěvky a buďte zdrávi.

Karel Cidlinský

Mílí dárci,

v prvé řadě vám všem děkujeme za příspěvky, které nás každodenně přesvědčují o tom, že dobro je stále kolem nás.  Vy všichni jste Jirkovi a lidem kolem něj ukázali, kolik vás ho má rádo a kolika vám záleží na něm.

Nyní je už Jiří v léčebně Na Košíku, kvůli níž tato sbírka byla založena. Místo těžké a nepohodlné lyžařské přilby má nyní lehkou ochrannou pokrývku hlavy, jež poskytuje mnohem větší komfort a nezakrývá mu uši, takže v ní lépe slyší a dá se s ní i telefonovat. Pochvaluje si také Vojtovu metodu a cvičení na zahradě, kde nad sebou vidí nebe, a ne jen bílé stropy.

Další příjemnou změnou je stolování v jídelně, kam ho převážejí v pohodlném křesle. Zdravému člověku to možná nepřijde jako bůhvíjaká výhoda, ale po měsících ležení a konzumace jídla v posteli je to úplně jiný pocit.  

Jediná věc, která ho hodně trápí, je striktní zákaz návštěv, jenž ale platí plošně pro všechna zdravotnická zařízení. Aspoň jsme mu vytiskli vaše vzkazy, aby si v nich mohl číst a mít ten skvělý pocit, který při tom máme my.

Jak je psáno v názvu sbírky, Jiří je bojovník a díky tomu dosáhl velkého pokroku. Levá noha, zpočátku zcela ochrnutá, už mu začíná fungovat a nyní může udělat s oporou i několik kroků, nebo se přesunout z postele do vozíku.

Kdo ho zná jako šermíře nebo tuláka s batohem, tomu to možná připadá děsivé, ale je to velký krok kupředu. Nad videozáznamem jeho snažení mám stejný pocit, jako když mé děti dělaly první krůčky – neohrabané, ale s obrovskou vůlí se dostat vpřed. A tak věřím, že stejně jako ony, i Jiří bude ještě chodit.

Děkujeme ještě jednou všem a rádi se opět podělíme o příjemné novinky. 

Karel Cidlinský

Děkujeme všem za hojné příspěvky i krásné vzkazy pro Jiříka. Pravidelně mu je čteme a děláte mu všichni ohromnou radost tím, jak na něho myslíte a jak vám záleží na jeho uzdravení.

Když jsme sbírku zakládali, plánovali jsme vybrat na jeho pobyt na klinice Na Košíku (200 000 Kč) a počítali jsme s nějakým levnějším pokojem. Pokud by to z nějakého důvodu nevyšlo, chtěli jsme peníze využít na zajištění domácí péče (nebo jiného rehabilitačního zařízení).

Vaše fantastická ochota Jiříkovi pomoci a vaše dary nám umožňují navýšit částku a mířit výš a dál – nyní bychom z těchto peněz rádi zaplatili nejen pobyt Na Košíku (kde bychom si mohli dovolit i lepší pokoj nebo delší pobyt, kdyby to bylo třeba), ale na nějaký čas i následnou domácí péči a případné nutné úpravy bytu, pokud by se ukázalo, že to bez nich nepůjde. Chtěli jsme to řešit krok za krokem a těmto problémům se věnovat až později, ale vaše solidarita nám umožňuje na to pomýšlet už teď.

Ještě jednou vám mockrát děkujeme za všechny příspěvky, bez ohledu na jejich výši – dobře víme, že pro jednoho stokoruna znamená totéž, co deset tisíc pro jiného, všechno je relativní – děkujeme za milá slova, která pro Jiříka máte, a děkujeme i jen za to, že mu můžeme říct, kolik lidí mu přispělo, kolik lidí na něho myslí, kolika lidem na něm záleží.

Děkujeme nastokrát a doufáme, že vám budeme moct brzy napsat něco nového o využití vašich darů.

Karel a přátelé