Pomůžeme mladé rodině, která umí přijímat vše, co ji život přináší.
Z bezproblémového těhotenství se ze dne na den, pár týdnů před porodem stalo drama. Prognóza lékařů byla, že se dítě narodí mrtvé nebo do pár měsíců zemře, přestože doposud všechna dosavadní vyšetření byla v pořádku a v rodině nebyly žádné dědičné předpoklady k jakémukoliv postižení. Zkrátka i takový je život a já jen obdivuji oba rodiče (Aničku i Víťu) s jakou pokorou dokázali tuto situaci vůbec ustát.
Statečný kluk, který Vás nakazí chutí do života.
Nakonec se Davídek narodil živý. Od 4 měsíce s diagnózou Achondroplazie (trpaslictví). Aby toho nebylo málo, Davídkovi byl diagnostikován ještě hydrocefalus. Ten se projevuje u dětí rychlým růstem hlavy. Je to způsobeno nadbytkem mozkomíšního moku, který nestíhá odtékat. Proto v 5 měsících absolvoval operaci, kdy mu byl do hlavičky umístěný VP shunt, který mu tuto tekutinu odvádí do dutiny břišní.
S tímto vším souvisí zvýšená návštěvnost lékařů, náročnější péče, nutné pravidelné rehabilitace, lázeňská léčba a speciální kompenzační pomůcky, které bude Davídek vždy ke svému životu potřebovat.
Přes tuto veškerou nepříznivou diagnózu je třeba říci, a většina veřejnosti neví, že u postižených Achondroplazií je intelekt zcela normální a často dokonce nadprůměrný. To se týká i Davídka, který je mentálně zcela v pořádku a začíná vše kolem sebe intenzivně vnímat.
Cesta na vlastních nožičkách až do dospělosti? To je dnes ve hvězdách.
Davídek oslavil své třetí narozeniny. Je veselý, bystrý, zvídavý kluk, který má rád zvířátka a miluje auta. V očích má spoustu čertíků, na jazyku spoustu otázek, stejně jako ostatní děti, a plno energie v těle. V tělíčku je však porušen vývoj kostí a chrupavek. Kratší jsou především ruce a nohy. To způsobuje křivení kostí a výrazné problémy se zády. Často se u této diagnózy objevuje postižení páteře a páteřního kanálu, které Davídkovi hrozí. Díky nezdolné trpělivosti rodičů, rehabilitací a statečnosti Davídka se už postaví na nožičky a snaží se po nich pohybovat. Aby to i nadále bylo možné je nutné vytrvat v dlouhodobé, pravidelné, speciální rehabilitaci.
Oba rodiče dělají maximum, přesto se ocitli v této chvíli v situaci, kdy jejich momentální zdroje na pokrytí speciální rehabilitační péče už nestačí a ve zdravotní situaci Davídka nelze nastavenou péči přerušit bez rizika trvalého poškození páteře.
Píšu tady já, protože moc věřím tomu, že je možné Davídkovi a tím i celé rodině pomoci. Anička i Víťa (rodiče Davídka) jsou nejen pro mě inspirací. Sama jsem matkou a proto vždy zůstávám s údivem stát, když vidím, jaké překážky zdolávají aniž by si stěžovali. Jak Anička složitou situaci zvládá a ještě sama aktivně psychicky podporuje a pomáhá dalším maminkám a ženám v těžkých životních situacích prostřednictvím sociálních sítí, kde zveřejňuje inspirativní články, rozhovory, ale i nepřikrášleným sdílením svých pocitů a zkušeností ze života. Rodina potřebuje pomoc a přesto sami dalším podle svých možností opravdu pomáhají. Za každé situace hledají úhel, jak se na svět podívat, z té lepší strany, bez žehrání na osud a to učí i Davídka. S pokorou přijímat vše, co život přinese a umět se radovat ze všeho, co kolem sebe máme.
