Představení projektu
Vzpomínáte si na čistý stav radostného bytí, když jste byli děti? Kniha Bůh jede na dovolenou vás do něj znovu vezme. :-)
Bianka je okouzlující dívka s čistým srdcem, jasnou myslí a odzbrojujícím úsměvem. Umí druhé postrčit tím správným směrem, aby se do jejich života znovu vrátila radost a úsměv.
Malou princeznu Bianku znám mnoho let. V roce 2013 jsem o ní vydal knihu nazvanou prostě MALÁ. Příběh se stal oblíbeným pro nesmírnou laskavost a bezprostřednost malé Bianky.
V knize Bůh jede na dovolenou je Biance již 11 let. Spolu se svojí sestřičkou Jitřenkou a psem Griz-Lim nadále pomáhá dospělým rozpomenut se na svět lásky a radosti, který každý nosíme ve svém srdci, jen na něj pro samé starosti všedního dne tak často zapomínáme.
Na svět přicházíme jako čisté božství s neomezeným potenciálem. Během života máme tendenci si kolem sebe stavět pevné hranice, Bianka pomáhá tyto hranice bořit a navracet nás zpět do království zázraků.
Kromě dojemného příběhu a množství inspirujících myšlenek bude kniha obsahovat krásné barevné ilustrace od malířky Kateřiny Borecké.
Byl jsem nucen posunout VYDÁNÍ KNIHY na KONEC LEDNA 2022 – z důvodu globálního nedostatku papíru v tiskárenském průmyslu. Pokud jste s knihou počítali pod stromeček, pošlu vám dárkový certifikát + knihu v elektronické podobě. Tištěnou knihu obdržíte hned, jak bude na světě.
Moc děkuji za trpělivost, přízeň a podporu, bez vás by bylo mnohem obtížnější knihu vydat.
S přáním krásných dní plných inspirace, srdečně
Michal Čagánek
…
UKÁZKA Z KNIHY
Říkají mi Bianka a před pár dny mi přáli k jedenáctým narozeninám. Je květen, jaro, moje nejmilejší období, pokud nepočítám léto, podzim a zimu, které miluji.
Narozeniny jsou pro mě den jako každý jiný, je ale dojemné sledovat, jak se všichni pokaždé snaží, aby mi právě tento den udělali co nejkrásnější.
Dárky miluji, dostávat i dávat. Víc než dárky miluji samotné dávání, ten báječný pocit, kdy víš, že láska plyne. Že jí nic nestojí v cestě. Že je jí tolik a je tady pro všechny stejně.
Láska je ten největší dar. Ale i drobnost potěší. Třeba úsměv, kousek jablíčka, krásná knížka nebo sluneční paprsky.
Když mi bylo pět, dostala jsem opravdu nádherný dárek. Můj hvězdný bráška Griz-Li přijal podobu psa a dal se mi poznat v klubku batolících se štěňat. Od té doby mě opět věrně provází. Můj drahý bratříček z planety Nauhir, velký a silný, přitom hravý a rozpustilý, tak jako všichni v našem kraji.
Až se někdy bude vyhlašovat soutěž Miláček národa, Griz-Li ji docela určitě vyhraje. Dlouhá hustá srst tří barev, mohutná, věčně se usmívající morda, dobrácky vyplazený jazyk, velké měkoučké tělo a přímo rozkošný ocas povlávající světácky za svým majitelem jako samotný prapor štěstí, to jsou atributy, kterým jde jenom těžko odolat.
Moc dobře Griz-Li udělal, že si pro svůj pobyt zde na Zemi vybral podobu bernského salašnického psa.
Další úžasný dárek do mého života přibyl nedlouho po mých šestých narozeninách. S prvním ranním paprskem letního slunovratu se na svět vyloupla moje sestřička Jitřenka.
Bylo dojemné sledovat maminku, jak hledá ta správná slova, aby mi oznámila, co s tatínkem počali, zatímco já jsem věděla dávno před nimi. Ani jeden z nich ještě ani nepomyslel na rozšíření rodiny a my dvě už jsme si s Jitřenkou povídaly.
Jak jsem to mohla vědět, ptáte se? Prostor má mnoho dvířek. Ta se otvírají a zjevují svá tajemství. Stačí mít klíč. Tím klíčem je ticho a mysl neznající hranic.
Když vstoupíš za zraky, uvidíš zázraky. Všude.
To je místo, kde jsem, odkud pozoruji svět.
Vše je tak klidné, tak průzračné, když se díváš právě z tohoto místa.
Nic nehledáš, a tak nic nezůstane skryté.
Za ničím se neženeš, a tak ti nic neunikne.
Tohle živoucí štěstí s hvězdným jménem rychle zapadlo do naší party. Ještě ani pořádně neuměla chodit a už se Jitřenka ovíjela kolem mohutné Griz-Liho šíje a zaplavovala jeho ouška líbeznými vzkazy z nebeských končin.
Griz-Li trpělivě poslouchal. Nechal si z chlupů splétat culíčky, zaplétat do srsti barevné stužky. Když se vrátil z procházky se srstí plnou bodláků, byla tady Jitřenka, aby ho nevítané přítěže zbavila.
„Kdes, prosím tě, zase lítal?!“ hněvala se na něho na oko. „Že tě ostříhám na ježka! Ještě jednou přijdeš celý zacuchaný a uvidíš, co se stane!“ hubovala dívenka a tak mile se u toho usmívala, že ani psisko nemohlo jinak.
Potom tam spolu seděli. Jitřenka se probírala jeho srstí. A já úplně cítila ten klid a lásku.
Hned jsem si vzpomněla na svoji maminku, jak je to příjemné, když mi po koupeli rozčesává vlasy, když do nich pouští z fénu proud teplého vzduchu. Pořád se těch vlasů dotýká a hladí, až jsem celá pryč, jen ticho zůstane a prostor plný vůně a jemné radosti.
Přesně to samé zažívá Griz-Li, když se mu Jitřenka probírá srstí, stačí se podívat na jeho výraz. Ten Jitřenčin je velmi soustředěný a já vím, že i ona se nachází ve stavu blaženosti, tak jako je blažená moje maminka, když mi čechrá vlasy.
Jindy je ze zahrady slyšet pištění: „Au! Ty zvíře! Že ti to oplatím!“
Griz-Li drží Jitřenčinu ruku v mordě, Jitřenka visí na Griz-Lim a kouše ho do ucha.
„Já ti ukážu, kdo je tady pánem!“
Malé děvčátko pánem tvorstva. A proč ne? Griz-Li je jeho bodyguard, šašek a páže.
Stejným kouzlem ovládá Jitřenka všechny psi, co jich je na světě. Jdeme třeba kolem samoobsluhy, u sloupu uvázaný pes hlasitě štěká, všichni se mu obloukem vyhýbají, všichni, až na Jitřenku. S úsměvem nakráčí rovnou k psovi a začne se s ním muchlovat.
„Neboj se, pejsku. No neboj! Už jsem tady…“
A JEŠTĚ JEDNA UKÁZKA
Zkus to někdy taky. Zkus to právě teď. Jenom tak se podívej před sebe. Dívej se, jako bys nebyl. Nechej hlavu zmizet. Jenom buď, tělo nepotřebuješ. Ne teď.
Zažil jsi to někdy? Je ti to povědomé?
Ta chvíle, kdy hlava nemyslí. Kdy ani žádná hlava není.
Kdy vůbec neřešíš, kdo jsi. Kdy neřešíš vůbec nic.
Plný života, obklopen životem.
Podobný pocit zažíváš, když se noříš do horké lázně… Když se večer zavrtáš do peřiny nebo se rozložíš na kvetoucí louce, je to tu zase.
Určitě jsi to zažil u moře, v horách nebo v lese.
Dozajista při pohledu na hvězdné nebe.
Oči malých dětí jsou toho plné.
Vstoupí to do tebe prvním chladivým douškem za horkého dne.
Už víš? Boží pocit, že? :-)
