V březnu jsme si naivně mysleli, že zavřeme tak na měsíc. Snažili jsme na věc dívat pozitivně, tak jak to máme ve zvyku. Znáte to, doděláme resty, dospíme celý rok, budeme mít konečně čas na psy, partnery a rodinu. Jsme už v bodě, který jsme si nepřipouštěli. Teď už víme, že party s naší kapacitou nepovolí ještě dlouhé měsíce.
Světlem v tunelu pro nás bylo otevření letní zahrádky, ale ani tady nám osud nepřeje, protože ji budeme nuceni zmenšit a dělit se o ni se sousedy.
Díky okýnku zvládneme zaplatit naše milované zaměstnance, což je skvělé. Nicméně okýnko už nestačí na nájem a další náklady, které se měsíčně točí v šestimístných číslech. Nevíme kdy a jak budeme moci zase otevřít, ale rozhodně čím dál jasněji vidíme, kdy a jak můžeme skončit.
